Zpráva z tisku: „Na svém příštím zasedání mají naši poslanci projednávat v prvním čtení vládní návrh zákona proti mutismu. Smyslem předkládaného zákona je snaha chránit osoby žijící ve společné domácnosti, hlavně pak děti, před zvláště rafinovaným týráním prostřednictvím selektivního mutismu.“ Máte pocit, že se právě někdo zbláznil? Nejste sami! Naštěstí však snad jde jen o novinářskou kachnu. Přesto bychom se asi nemohli moc divit, kdyby se podobný návrh někdy – v kontextu českého „legislativního kutilství“ – objevil. Zvláště v zemi, která nedávno žila bouřlivými diskuzemi o tzv. „fackovacím zákoně“. Opravdu si myslíte, že jedno plácnutí přes zadek traumatizuje dítě víc než hodiny či dny trvající zaryté mlčení některého z rodičů? Podpořené ještě citlivými výroky typu: „S tak ošklivou holčičkou se nebudu bavit!“, případně: „Dokud se patřičně neomluvíš, tak jsme spolu skončili!“ Pikantní je, když potomek nejenže nechápe, co si rodič představuje pod pojmem „patřičně“, ale zároveň ani neví, zač by se měl vlastně omlouvat...
What is known about pediatric asthma?
Průduškové astma je celosvětově jedním z nejčastějších chronických onemocnění. Prevalence astmatických symptomů u dětí kolísá mezi 1 až 30 procenty v různých populacích a narůstá ve většině zemí především u malých dětí. Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Takto zanícené cesty, pokud jsou vystaveny vlivu různých rizikových faktorů, stávají se hyperreaktivní, obturované a mají omezenou průchodnost díky bronchokonstrikci, přítomnosti hlenových zátek a zvýšené intenzitě zánětu. Stupňovitý přístup k farmakologické léčbě je zaměřený na uvedení astmatu pod kontrolu a udržení tohoto stavu. Musí brát v úvahu bezpečnost léčby, možné nežádoucí účinky a náklady na léčbu, která je potřebná k dosažení kontroly nad nemocí. Výsledkem spolupráce Evropské akademie alergologie a klinické imunologie (EAACI) a Americké akademie alergie, astmatu a imunologie (AAAAI) je mezinárodní konsenzus, týkající se diagnostiky a léčby astmatu u dětí, tzv. PRACTALL consensus report. Jeho závěry jsou uvedeny v této práci.
Cerebrovascular accidents in childhood – part 1
Cévní mozkové příhody (CMP) jsou v dětském věku vzácným onemocněním, jejich průběh bývá ovšem někdy velmi dramatický. Zhruba stejným zastoupením ischemických a hemoragických příhod se liší od proporcionality dospělého věku. Za vznikem CMP stojí široké spektrum příčin, takže v akutní fázi vedle rychlého morfologického ujasnění stavu (CT, MRI) je třeba pátrat po rizikových faktorech – vedle známých z medicíny dospělých (hypertenze, dyslipoproteinémie, diabetes) zvláště cévní anomálie, trombofilní stavy, srdeční patologie, metabolické poruchy, abúzus drog. Rychlá a správná diagnostika je předpokladem včasné terapeutické intervence.
Pediatric aspects of protection against bioterrorism
Biologická rizika hrají v poslední době v krizovém plánování klíčovou úlohu. Národní bezpečnostní systémy vytvářejí modelové plány, jak chránit své obyvatelstvo proti možným biologickým hrozbám. Krizové plánování však často opomíjí specifickou problematiku pediatrických aspektů biologické připravenosti. Neexistují obecně platná terapeutická schémata, proto vycházíme ze schémat amerických. Zásadní odlišnosti u dětské populace se týkají nejen léčebných režimů, ale i procedurálních postupů a psychologického přístupu.
Early Symptoms of Autism in Infants Are Key to Timely Diagnosis
Autismus je starší název pro skupinu závažných poruch vyvíjejícího se mozku, které jsou nyní nověji označovány jako „pervazivní vývojové poruchy (PDD Pervasive Developmental Disorders) nebo autistické spektrum či kontinuum (ASD Autistic Spectrum Disorders)“. U většiny poruch autistického spektra je stanovení diagnózy reálné ve věku 36 měsíců s výjimkou Aspergerova syndromu, kdy je to v 72 měsících. Rozpoznání klinických příznaků poruchy je však mnohdy možné už do roku věku. Přesto jsou děti s autismem k diagnostice stále odesílány pozdě. Cílem článku je rekapitulace nejčastějších časných klinických projevů autismu pro potřebu praktických lékařů pro děti a dorost, protože jsou to oni, kteří mohou včasnost diagnózy velmi pozitivně ovlivnit.
Mucosal immunity in childhood, immunization and allergy
Slizniční povrch je trvale vystaven působení různých vlivů zevního prostředí a musí k tomu být patřičně vybaven. Tuto funkci zastává slizniční imunitní systém, který se v několika směrech liší od imunity systémové. Právě tyto rozdíly jsou diskutovány níže. Před více než 100 lety byly zahájeny pokusy o zvýšení účinnosti slizniční imunity a zamezení výskytu infekčních onemocnění, což vedlo k výzkumu imunomodulačních látek. Pokroky v této oblasti zaznamenáváme zejména v posledních letech.
Middle ear infection, diagnosis and treatment
Akutní zánět středního ucha – otitis media acuta (OMA) je nejčastější zánět v raném dětském věku s celoročním výskytem. Mezi příčiny OMA patří: dysfunkce Eustachovy trubice, průnik infekce, nedostatečná imunitní ochrana. Příznaky OMA: bolest ucha, zhoršení sluchu, horečka, neklid. Diagnostika se opírá o otologické vyšetření, jehož základem je otoskopie. Diferenciálně diagnosticky musíme vyloučit zánět zevního zvukovodu, obturující cerumen či cizí těleso v zevním zvukovodu. Komplikací OMA může být nekróza bubínku, akutní mastoiditida (bez/s abscesem), tromboflebitida či trombóza esovitého splavu, intrakraniální komplikace. Léčba OMA: indikována celková analgetika, provedení paracentézy, ordinace antibiotik. Antibiotika jsou indikována v případech rozvinutého zánětu, kdy nalézáme současně zánětlivé postižení dýchacích cest a vysokou horečku. Širokospektré antibiotikum je indikováno také při podezření na počínající komplikaci OMA a při recidivujících zánětech středouší. Antibiotikum musí být podáno u pacienta, u kterého OMA postihuje jediné slyšící ucho. U recidivující otitidy je nutno provést sanaci možného infekčního fokusu (nejčastěji adenotomii) a zavést tlak vyrovnávající trubičku (TVT). Intratemporální a intrakraniální komplikace jsou řešeny jako akutní onemocnění chirurgickou cestou (mastoidektomie) při neúspěchu parenterálně podaných antibiotik. Pro diagnostiku komplikací je rozhodující HRCT zobrazovací technika.
Dermatophytoses in childhood
V přehledném referátu jsou uvedeny nejčastější dermatofytózy dětského věku. Je to v první řadě tinea corporis, u dětí vyvolaná především zoofilními dermatofyty Microsporum (M.) canis a Trichophyton (T.) mentagrophytes. Je zmíněná i tzv. „tinea gladiatorum“, infekce antropofilním T. tonsurans postihující zápasníky. Tinea capitis je v České republice vyvolávána především M. canis. Tinea pedis je v dětském věku vzácná, začíná se objevovat především po pubertě. Onychomykóza u dětí zpravidla souvisí s úpornou dermatofytózou rodičů, uplatňuje se jednak vrozená dispozice, jednak trvalé vystavení infekci. U každé klinické jednotky je probrána i diferenciální diagnóza a terapie s ohledem na věková omezení u jednotlivých antimykotik.
The treatment with growth hormone in childhood
Na Slovensku sa začala liečba rekombinantným rastovým hormónom od roku 1992. Prvou indikáciou bol deficit rastového hormónu v detskom veku, neskôr sa rozšírili indikácie použitia rastového hormónu pre dievčatá s Turnerovým syndrómom a deti s poruchou rastu a v chronickej renálnej insuficiencii. Nové poznatky o metabolickom efekte viedli k použitiu rastového hormónu v liečbe detí s Praderovým-Williho syndrómom a dospelých jedincov, ktorí majú ťažký deficit rastového hormónu, najmä po operačných zákrokoch na adenohypofýze, alebo u nich pretrváva deficit rastového hormónu od detstva. Posledné dva roky sa na Slovensku liečia deti, ktoré sa narodili s nízkou pôrodnou hmotnosťou a/alebo dĺžkou a pretrváva u nich ťažká porucha rastu. Autorka v článku rozoberá diagnostické kritéria pre začatie liečby pri jednotlivých diagnózach, vedľajšie účinky liečby, ako aj monitorovanie pacientov na liečbe rastovým hormónom.
Bolesti břicha patří mezi nejčastější stesky dětských pacientů, a jsou tudíž příčinou opakovaných návštěv praktických lékařů a hospitalizací. Většinou se jedná o nezávažné potíže, které nevyžadují specifická léčebná opatření. Pokud recidivují a provedená klinická i paraklinická vyšetření neprokáží organickou příčinu, je „per exclusionem“ stanoven jejich funkční charakter. Velké opatrnosti s touto diagnózou je třeba u pacientů s výraznou psychogenní nástavbou, která může opravdový původ břišních bolestí dlouhodobě skrývat a maskovat. Autorky článku předkládají případ 13letého senzitivního chlapce s kombinovanou vrozenou vývojovou vadou, která se manifestovala dlouhodobými intermitentními bolestmi břicha a byla přesně diagnostikována až v časovém odstupu operační revizí.
V posledních letech bylo v ČR hlášeno několik desítek onemocnění a ve více než polovině případů byly postiženy děti. Původcem onemocnění je mikrob Staphylococus aureus tvořící exotoxin označený jako toxin syndromu toxického šoku typ 1 (TSST-1) nebo některý ze stafylokokových enterotoxinů. Zdrojem se uvádí ložisko infekce jako folikulitida, furunkl, poranění kůže, operační rána, ale v poslední době i pomnožení zlatého stafylokoka tvořícího toxin v pochvě při používání tamponů v době menstruace.
Společný výskyt celiakie (CD), ulcerózní kolitidy (UC) a primární sklerozující cholangitidy (PSC) je vzácný, zejména u dětí. Předpokládá se společný autoimunitní podklad onemocnění. Autoři popisují případ chlapce s celiakií asociovanou s ulcerózní kolitidou, primární sklerozující cholangitidou a Helicobacter pylori (HP) pozitivní ulcerací bulbu duodena.
Předmětem přehledového článku je problémové chování mládeže. Toto chování se projevuje v několika formách, které se často prolínají. Částečně je toto chování podmíněno vývojovými změnami v oblasti somatické, sociální i psychické. Důležitá je analýza vnějších příčin rizikového chování. Mezi nejvýznamnější ochranné, ale zároveň rizikové faktory problémového chování patří rodina a její funkčnost. Současná rodina dostatečně nenaplňuje potřeby dospívajících. V primární i sekundární prevenci je nutné se zaměřit na vyhledávání ohrožené mládeže a věnovat jí individuální péči.
V posledních letech získávají na popularitě semináře, na nichž jsou prezentovány kazuistické případy. Jejich obliba spočívá v tom, že je popisován konkrétní případ, který se skutečně udál a který se může přihodit v kterékoliv ordinaci, v kterékoliv nemocnici. V rubrice „Jaká je Vaše diagnóza“ bychom rádi demonstrovali zajímavé případy z praxe. Současně bychom chtěli, aby si každý čtenář mohl vyzkoušet „stát u lůžka“ a sám řešit naznačený problém. V odpovědích na položené otázky se potom pokusíme komentovat diagnostický a terapeutický postup. Pokud někdo z Vás řešil ve své praxi, ať již na lůžkovém oddělení nebo v ordinaci, zajímavý případ a chtěl by se o něj podělit i s ostatními, kontaktujte prosím redakci.
Autoři popisují čtrnáctidenního novorozence, u kterého byla zjištěna při postnatálním ultrazvukovém screeningu oboustranná hydronefróza s oboustrannými megauretery. Mikční cystografie vyloučila vezikoureterální reflux a prokázala defekty v kontrastní náplni močového měchýře, oboustranné ureterokély. Ve věku jednoho měsíce byla v celkové anestezii provedena diagnosticko-léčebná cystoskopie s discizí obou ureterokél.
Olomouc – Letošní setkání dětských lékařů a sester v srdci Hané (23.–24. května 2008) pokračovalo v trendu dnů praktické a nemocniční pediatrie z předchozích pětadvaceti ročníků. Kvalita jednotlivých přednáškových bloků byla projevem nejen důkladné přípravy přednášejících, ale i osobní odpovědnosti garantů. Akce, na kterou zavítalo osm set návštěvníků, se nesla v duchu vzpomínky na sté výročí narození profesora Antonína Morese, zakladatele moravské pediatrické školy. Jeho odkaz připomněl v úvodním slově prezident kongresu prof. Vladimír Mihál a ve vzpomínkovém pásmu dr. Ludmila Kolková.