PEDIATRIE PRO PRAXI / Pediatr. praxi. 2023;24(4):269-271 / www.pediatriepropraxi.cz 270 PRO SESTRY Bariéry při poskytování paliativní péče v neonatologii pohledem sester Jedním z diskutovaných témat byly bariéry při poskytování paliativní péče. Data byla nahrávána, následně byl vytvořen transkript, který byl zpracováván metodou tematické analýzy. Článek je věnován analýze tématu bariéry. Výsledky a diskuze Analýzou dat zaměřených na hodnocení bariér byly stanoveny čtyři stěžejní kategorie s příslušnými podkategoriemi (Obr. 1) charakterizující danou problematiku: 1. Prostředí, determinanty, 2. Vzdělávání a dovednosti sester, 3. Osobní limity, 4. Organizace, management. Výsledky provedené studie, které jsou popisovány dále v článku, korespondují s jinými výzkumy na dané téma. Byly identifikovány podobné bariéry v podmínkách poskytování paliativní péče na neonatologických JIP v ČR ve srovnání s výsledky ze zahraničí. Velmi diskutovaným problémem mezi respondenty bylo téma prostředí: „…je jedno, jestli je to boxový systém nebo něco jiného… moc se s tím nepočítalo… vždy je to improvizace…“; „… jsme malé oddělení a prostě nemáme kapacitu…“; „… snažíme se to odizolovat… ať jsou sami, ale ne vždy se to podaří…“; „…je špatné, když v jednom inkubátoru je dítě a ti rodiče jsou vedle a vedle toho je novorozenec, který křičí…“. Také Kyc et al. (8) uvádí, že personál považuje za nevyhovující prostředí JIP v otevřeném uspořádání, jako vhodnější se jeví design individuálního pokoje/boxu pro umírajícího novorozence a jeho rodinu. Také výzkum V. Kain (9) poukazuje na neadekvátní prostředí, ale také časovou a psychickou náročnost práce v návaznosti na emocionální aspekty péče. Respondenti našeho výzkumu se shodli, že se dostávají do konfliktu rolí, časovému dyskomfortu: „…když máte na starosti ještě další dvě děti, které jsou na JIP, potřebují neustálou péči a vy pak nemáte ani tolik času být s tím rodičem… věnovat se víc… dostáváte se do takový dvojrole…“; „… ty sestry jsou s tím dítětem nejvíc…“; „…to čekání na to, kdy už to bude… to mi dělá špatně…“. Dostatečnou pozornost je třeba věnovat také vzdělávání personálu. Respondenti uváděli nedostatek vzdělávacích kurzů, nedostatečné zkušenosti, připravenost: „…ony (absolventky) se s tím setkávají až na místě, v praxi, až v rámci té profese…“; „…komunikační vzdělávací kurzy pro personál, to strašně chybí…“; „…je důležité, aby to mladé kolegyně správně napozorovaly…“. Na tento problém poukazují také Wraight et al. (10), jež apelují na to, aby lékaři a sestry v první linii absolvovali takové vzdělávací kurikulum v klíčových oblastech paliativní péče, které by poskytlo adekvátní znalosti, kompetence a dovednosti (např. v náročných konverzacích), což by následně vedlo také ke zkvalitnění péče a zlepšení úrovně psychického komfortu poskytovatelů. Také Steen (11) poukazuje na potřebu zařazení problematiky jak v učebních osnovách studijních programů ošetřovatelství a porodní asistence, tak v klinické praxi, protože nedostatek znalostí a dovedností je hlavním důvodem negativních postojů a nepohodlí zdravotníků vůči perinatální paliativní péči. Vzdělání a vzdělávání je jedním z faktorů, které vytváří osobnost sestry, na což poukazuje také Fortney, Steward (12), které nabízí rámec pro optimální poskytování kvalitní paliativní péče v prostředí neonatologických jednotek intenzivní péče – ten je ovlivněn zejména právě osobností sestry (vzdělávání, zkušenosti z praxe, životní a osobní zkušenosti, kontinuita péče, soudržnost týmu na JIP). Dalcali et al. (13) zaznamenali u sester taktéž problémy v komunikaci, s předáváním závažných zpráv, ale také s vyrovnáváním se smrtí pacientů, pocity psychického dyskomfortu, nedostatečným prostorem pro sdílení emocí sester po ztrátě dítěte. Autoři charakterizovali emocionální aspekty sester poskytujících paliativní péči jako štěstí, smutek, profesní spokojenost, vyčerpání, empatie, zodpovědnost, vina, naděje, zoufalství, přičemž v návaznosti na jejich výsledky doporučují vyvinout strategie k možnostem zvládání negativních emocí sester, vytvoření prostředí, kde mohou sestry sdílet své emoce po ztrátě dítěte. Také respondenti naší studie vyslovili pocity dyskomfortu a osobní limity: „…ne každá to zvládá. Je to hodně náročné. I já často mám problém – nevím, co mám říct, jestli tam mám být…“; „…je to pro mě psychicky strašně těžko zvládnutelná situace…“. Mezi identifikovanými bariérami v rámci organizace byly také nespolupráce týmu, neexistence paliativního týmu, limity kolektivu: „…ta Nedomluva, Netýmovost… musím říct, že my jako sestry pracujeme v týmu, ale jako sestra – lékař, to teda u nás nefunguje…“; „… my jsme s hrdostí přišli s nápady na gynekologii a porodní sál a narazili jsme…“; „…my jsme se chtěli na patologii domluvit, ale tam jsme teda narazili…“; „…jeden člověk z managmentu řekl, že to prostě nejde…“; „…záleží také na skladbě kolegyň…“. Zapojení týmu s odborností v oblasti paliativní péče vede ke komplexnější péči, znalost dostupných zdrojů umožňuje optimální plánování péče, zlepší péči zaměřenou na rodinu, pomoci může také zvýšená spolupráce a včasné zapojení navazujících služeb, odborníků (14). Na deficity ve fungování mezioborové spolupráce, stejně jako na Obr. 1. Bariéry při poskytování paliativní péče v neonatologii pohledem sester 4. Organizace, management vedení zařízení neoptimální spolupráce s ústavem patologie nespolupráce v týmu, kolektivu neexistence paliativního týmu 3. Osobní limity postoje nezájem o danou problematiku jak ze strany personálu, tak ze strany některých rodičů náročnost na psychickou stránku všech zúčastněných 2. Vzdělávání a dovednosti sester n edostatečné vzdělání sester n epřipravenost na vedení komunikace v náročných situacích n edostatek zkušeností z praxe Bariéry při poskytování paliativní péče v neonatologii 1. Prostředí, determinanty neoptimální místo na proces umírání a rozloučení časová náročnost/tíseň přítomnost rodičů jiných dětí v blízkosti truchlící rodiny
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=