V článku -Antibiotická léčba nejčastějších bakteriálních infekcí u dětí v komunitě- (Pediatrie pro praxi 2002; 6: 269-274) v odstavci -Bakteriální sinusitidy- se doporučuje jako alternativa kultivace z punktátu dutin ke stanovení bakteriální etiologie výtěr z nosohltanu, což je v dost velkém protikladu s tím, co jsme vyslechli na podzim 2002 v přednáškách s podobnou tématikou od doc. MUDr. Marešové, CSc., kdy výtěr z nosu, nosohltanu je brán jako postup -non lege artis- nejen pro sinusitidy, ale i pro ostatní respirační infekty, a má spíše význam epidemiologický; výtěr z krku je doporučován pouze u anginy. Bylo by velice dobré, kdyby se tyto názory odborníků sjednotily, abychom dostali jednoznačnou odpověď. Kdy je přínosem pro zjištění infekčního agens výtěr z krku, nosu, nosohltanu (o punktátech či o sputu se asi není třeba zmiňovat, to je jasné, jen na ORL se z punktátu málokdy stanovuje citlivost, u malých dětí zase těžko získáme sputum), neškodilo by zopakovat jakou technikou se má provádět a jaké -výtěrovky- použít. Domnívám se, že je totiž mezi pediatrickými praktiky tento časopis dost rozšířen a zdánlivé maličkosti mohou mít značný význam pro cílenou terapii.
MUDr. Jana Matasová,
Praktický lékař pro děti a dorost, Milovice-Mladá
Komentář k reakci na článek -Antibiotická léčba nejčastějších bakteriálních infekcí u dětí v komunitě-
(Pediatrie pro praxi 2002, 6: 269-274)
U dětských bakteriálních sinusitid se spíše jedná o rhinosinusitidu, kdy k zánětu maxilární dutiny dochází cestou čichových sklípků a zdrojem bakterie bývá nosní dutina. U zánětů maxilární dutiny s naznačenou hladinou pravidelně dochází k odchodu hnisavého obsahu do oblasti pod střední lasturou (střední průduch nosní). Domnívám se, že za kontroly zraku (spíše na ORL oddělení - to je zřejmě k další diskuzi) lze tento materiál odebrat přímo z ústí dutiny. Samozřejmě že punkce, resp. materiál získaný z punkce, je vhodnějším materiálem k detekci bakteriálního původce, ale na druhé straně nelze předpokládat, že se punkce (a zvláště u dětí) budou dělat jen z tohoto důvodu. Pokud jsou provedeny, pak za terapeutickým účelem, i když je současně odebrán materiál k mikrobiologické diagnostice. Navíc je nutné zdůraznit, že ani vlastní punkce nemusí poskytnout zcela věrohodný výsledek, protože při výplachu jsou spláchnuty i bakterie z nosní dutiny. Z tohoto důvodu se jako nejvhodnější materiál jeví aspirát, který je ale v některých případech velmi obtížné získat (např. při nízké hladině hlenohnisu v dutině).
Výsledky získané kultivací materiálu odebraného z ústí maxilární dutiny je nutné hodnotit velmi opatrně a opravdu v řadě případů nemusí vést ke správné identifikaci bakteriálního původce. Na druhé straně, pokud v tomto materiálu bude izolována bakterie s vyšší mírou patogenity (např. Streptococcus pneumoniae nebo Haemophilus influenzae) a současně ve vysoké kvantitě, má i tento výsledek svoji výpovědní hodnotu.
V souvislosti s reakcí na článek (za niž autoři děkují) je zřejmé, že cenným přínosem pro praktické dětské lékaře by byla práce, popisující základní principy odběru a zasílání materiálu k mikrobiologickému vyšetření u nejčastějších dětských bakteriálních infekcí. Já osobně věřím, že takovýto příspěvek se na stránkách -Pediatrie pro praxi- brzy objeví.</p><div align="right>doc. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.
Ústav mikrobiologie FNO a LF UP v Olomouci</p></right">
MUDr. Jana Matasová,
Praktický lékař pro děti a dorost, Milovice-Mladá
Komentář k reakci na článek -Antibiotická léčba nejčastějších bakteriálních infekcí u dětí v komunitě-
(Pediatrie pro praxi 2002, 6: 269-274)
U dětských bakteriálních sinusitid se spíše jedná o rhinosinusitidu, kdy k zánětu maxilární dutiny dochází cestou čichových sklípků a zdrojem bakterie bývá nosní dutina. U zánětů maxilární dutiny s naznačenou hladinou pravidelně dochází k odchodu hnisavého obsahu do oblasti pod střední lasturou (střední průduch nosní). Domnívám se, že za kontroly zraku (spíše na ORL oddělení - to je zřejmě k další diskuzi) lze tento materiál odebrat přímo z ústí dutiny. Samozřejmě že punkce, resp. materiál získaný z punkce, je vhodnějším materiálem k detekci bakteriálního původce, ale na druhé straně nelze předpokládat, že se punkce (a zvláště u dětí) budou dělat jen z tohoto důvodu. Pokud jsou provedeny, pak za terapeutickým účelem, i když je současně odebrán materiál k mikrobiologické diagnostice. Navíc je nutné zdůraznit, že ani vlastní punkce nemusí poskytnout zcela věrohodný výsledek, protože při výplachu jsou spláchnuty i bakterie z nosní dutiny. Z tohoto důvodu se jako nejvhodnější materiál jeví aspirát, který je ale v některých případech velmi obtížné získat (např. při nízké hladině hlenohnisu v dutině).
Výsledky získané kultivací materiálu odebraného z ústí maxilární dutiny je nutné hodnotit velmi opatrně a opravdu v řadě případů nemusí vést ke správné identifikaci bakteriálního původce. Na druhé straně, pokud v tomto materiálu bude izolována bakterie s vyšší mírou patogenity (např. Streptococcus pneumoniae nebo Haemophilus influenzae) a současně ve vysoké kvantitě, má i tento výsledek svoji výpovědní hodnotu.
V souvislosti s reakcí na článek (za niž autoři děkují) je zřejmé, že cenným přínosem pro praktické dětské lékaře by byla práce, popisující základní principy odběru a zasílání materiálu k mikrobiologickému vyšetření u nejčastějších dětských bakteriálních infekcí. Já osobně věřím, že takovýto příspěvek se na stránkách -Pediatrie pro praxi- brzy objeví.</p><div align="right>
Download citation