Pediatr. praxi. 2024;25(5):271

Jaká pediatrie je nejlepší a co očekává mladý lékař?

Martin Gregora

Strakonice

Nechtěl jsem být doktorem, natož pediatrem. Chtěl jsem být spisovatelem. Ale člověk míní, osud mění. Jsem pediatrem 35 let a 20 let současně na lůžkách i v ambulanci PLDD. S krátkým intermezzem u záchranné služby. A i když ani k stáru nemám o životě páru, dospívám k názoru, že pediatrie je krásný obor. Dalo by se to říci i tak, že ač ještě uhry v tváři mám, v zapáleného pediatra dospívám. Ten obor mám vskutku rád v celé jeho rozmanitosti a šíři. Baví mě běžet v noci k porodu a osvěžit si základy resuscitace, sledovat pak růst a zrání toho ptáčete, umět mu pomoci, když si rodiče neví rady, ve zdraví i v nemoci. Nejvíc zkušeností jsem sbíral od starších kolegů v nemocnici. Nejzajímavější případy přicházely a přichází o službách. Když mě primář poslal na obvod, lékařka, která tam působila, mě první den poučila, co a jak, a šla marodit a marodila tři měsíce a všechno další potřebné mě naučila sestra. A když jsem si nevěděl rady, zavolal jsem na oddělení… pravda, doba se mění, nic není jako dřív, nic není, jak bývávalo, vše je sofistikovanější. Ale ruku na srdce, opravdu je dobře, abychom mladým lékařům krátili předatestační přípravu na lůžkách? Je to fakt nezbytné, protože jsme v pasti personální krize? Aby to nebyla past, do které se chytíme všichni: rodiče, děti, pediatři… i s panem ministrem...

Zveřejněno: 15. listopad 2024  Zobrazit citaci