Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem a Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Výukové pracoviště anesteziologie a intenzivní medicíny IPVZ Perioperační medicína je rozvíjející se multidisciplinární obor. Spolupráce různých odborností je nutná k bezpečné přípravě a vedení anestezie. Z pohledu anesteziologa je důležitá klasifikace operačních výkonů na skupiny podle operačního rizika. Dle tohoto rizika je indikován rozsah předoperačního vyšetření. Vlastní anesteziologické vyšetření je prováděno většinou v anesteziologické ambulanci. Po posouzení interního stavu pacienta anesteziolog zhodnotí anesteziologické riziko a informuje pacienta i rodinu o plánu anesteziologické péče. Nedílnou součástí perioperační péče je důsledná analgezie. Preferovaná je multimodální analgezie. Zvláštní zřetel je věnován dýchacím cestám, zajištění žilního vstupu, infekcím horních cest dýchacích a předoperačnímu lačnění.

Svrab je epidemická ektoparazitóza vyvolaná zákožkou svrabovou. Zdrojem nákazy je nemocný člověk. K přenosu infekce dochází buď přímo, nebo nepřímo. Inkubační doba je 2–3 týdny. Onemocnění charakterizuje intenzivní noční pruritus. V dětském věku se toto onemocnění vyskytuje velmi často. Diagnostika choroby je založená na pozitivní anamnéze nočního pruritu, klinickém obraze a průkazu zákožky v kůži nemocného. Metodou první volby v terapii choroby u dětí je permethrin a síra. Svrab podléhá povinnému epidemiologickému hlášení. V článku popisujeme etiologii, patogenezi, diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii choroby včetně současné legislativy a protiepidemických opatření.

V definici a diagnostice akutního renálního selhání došlo v posledních 10 letech k významným změnám. Akutní selhání ledvin u dětí nahradil termín akutní poškození ledvin (APL). Je uvedena epidemiologie, diagnostická kritéria, patofyziologe a léčba APL.

Příznaky infekce močových cest u novorozenců mohou být velmi nespecifické. Diagnostika se opírá o chemické a kultivační vyšetření moči, dále se provádějí vyšetření obvyklá při podezření na novorozeneckou sepsi. Správný odběr vzorku moči je naprosto zásadní, použití sběrných močových sáčků je vzhledem k vysokému riziku kontaminace nevhodné. Základem léčby je časné podání parenterálních antibiotik spolu s udržováním přiměřené hydratace. K odhalení vrozených vad uropoetického traktu se využívá neinvazivní ultrazvukové vyšetření. Názory na indikaci provedení mikční cystografie novorozencům po první atace akutní pyelonefritidy, u kterých ultrazvuk neprokáže patologii uropoetického traktu, nejsou zatím jednotné.

Streptococcus pneumoniae patří mezi významné lidské patogeny. Kromě běžných komunitních infekcí, jako jsou katary horních cest dýchacích, otitidy nebo sinusitidy, způsobuje invazivní, potenciálně život ohrožující infekce. Mezi tato invazivní onemocnění je řazena i pneumokoková artritida. V kazuistice je popsán relativně vzácný případ kojence s pneumokokovou koxitidou. Diskuze je zaměřena na stručný přehled problematiky, na klinické projevy, diagnostické možnosti a léčbu bakteriální artritidy u dětí a dále na možnosti prevence pneumokokových invazivních onemocnění.

Duodenální atrézie je nejčastějším typem fetální střevní atrézie. Prezentujeme klinický případ vzácného prenatálního sonografického obrazu duodenální atrézie u 29týdenního nezralého novorozence, u kterého byl ve 22. týdnu těhotenství prokázán rozšířený žaludek s dilatací duodena a polyhydramnion. Po porodu rentgenové vyšetření potvrdilo dilataci žaludku i duodena: s nálezem klasického znaku „double-bubble“. Po stabilizaci metabolizmu vody a elektrolytů podstoupilo dítě nekomplikovanou duodenoduodeno-anastomózu s dobrým definitivním výsledkem.

Echokardiografie je základní neinvazivní zobrazovací metoda, která je schopna detailně posoudit srdeční morfologii a funkci. Arteriální hypertenze se i v dětském věku může projevit poškozením cílových orgánů (srdce, cévy, ledviny, CNS, sítnice). Z diagnostických a léčebných důvodů je nutné u hypertenzních dětí rutinně vyhodnocovat velikost levé komory a mikroalbuminurii. Léčba hypertenze má vést nejen k normalizaci krevního tlaku, ale také k prevenci nebo regresi známek cílového poškození orgánů. Cílem práce je ukázat význam hodnocení parametrů levé komory – hmotnosti levé komory (left ventricular mass, LVM) a indexu hmotnosti levé komory (left ventricular mass index, LVMI) – zejména u nemocí, které vedou ke zvýšenému kardiovaskulárnímu riziku již v dětství nebo v rané dospělosti.

Kofein je celosvětově jednou z nejvíce užívaných psychostimulačních substancí. Při užívání přiměřeného množství se jedná o bezpečnou
drogu, avšak při požití vysokých dávek se mohou objevit nebezpečné a v krajních případech až život ohrožující stavy. Komplikaci
akutní intoxikace kofeinem může představovat rovněž rabdomyolýza s možnou progresí až do akutního renálního selhání. Autoři
prezentují kazuistiku adolescenta, u kterého došlo k poškození svalových buněk následkem požití velkého množství kofeinových tablet.

Úkolem laktačních poradců a poradkyň je pomoci matkám s realizací kojení, doporučením nejvhodnějších strategií a řešení problémů vzniklých během kojení. Článek si klade za cíl upozornit na nejdůležitější negativní vlivy šidítka (dudlíku), mezi které patří negativní vliv na kojení (zkrácení celkové doby kojení), vyšší riziko zánětu středního ucha a vyšší procento malokluzí u dětí.

Tonutí stále patří k závažným problémům pediatrické intenzivní péče. Autoři popisují tonutí 2letého chlapce v biologicky kontaminované vodě. Prognóza dítěte byla velmi nepříznivá, došlo k rozvoji extrémní acidózy, podchlazení < 30 °C a těžkému plicnímu poškození na podkladě aspirace. Okamžitě zahájená laická resuscitace a následná komplexní léčba vedla k úplnému uzdravení dítěte. Kazuistika je doplněna potřebnými informacemi o této závažné problematice se zdůrazněním významu prevence.

Achalázie je vzácné funkční onemocnění jícnu, manifestující se potížemi, plynoucími z poruchy jeho evakuace. Onemocnění nastupuje pozvolna, takže počátečním příznakům řada nemocných a jejich rodičů nepřikládá žádný význam. Děti se klinicky prezentují postupně narůstající dysfagií, regurgitací, zvracením a neprospíváním. Achalázii diagnostikujeme kontrastním rentgenovým vyšetřením jícnu a potvrdit ji můžeme manometrií jícnu. Prezentujeme kazuistiku jinak zdravého 16letého chlapce s půlroční anamnézou poruchy polykání nejprve pro tuhou stravu, progredující až k intoleranci tekutin. Pacient podstoupil laparoskopickou Hellerovu myotomii, která vedla k vymizení všech klinických příznaků.

Čeleď Chlamydiacae jsou kosmopolitně se vyskytující, obligátně intracelulární patogeny, působící respirační, urogenitální a oční infekce. V současné době z důvodu jejich vysokého výskytu, potenciálně závažných komplikací a velice obtížné interpretace laboratorních výsledků lze chlamydiové infekce označit za zavážný medicínský problém.

Reakce lékové přecitlivělosti (DHR) postihují nezanedbatelnou část dětské populace. Mezi nejčastější imunopatogenetické mechanismy DHR patří reakce zprostředkované specifickými IgE protilátkami nebo specifickými T-lymfocyty. Část reakcí na léky přitom nemá imunologický podklad. Mezi nejčastější léčiva vyvolávající DHR patří antibiotika, zejména beta-laktamy, léčiva užívaná při celkové anestezii a nesteroidní antiflogistika, podstatně méně často pak cytostatika, kontrastní nebo očkovací látky. Základem diagnostiky lékové přecitlivělosti je kvalitně odebraná anamnéza, na niž navazují kožní testy, případně provokační test lékem. Optimálním výsledkem diagnostického procesu je označení vyvolávajícího léčiva a návrh alternativní medikace.

Prezentujeme 15měsíčního chlapce se zdvojeným aortálním obloukem, který měl pozitivní anamnézu vážných a opakovaných infekcí horních cest dýchacích s permanentním inspiračním stridorem. Vyšetřením polykacího aktu s kontrastní látkou a flexibilní bronchoskopií byla stanovena přítomnost vaskulární imprese na jícnu a trachey. Definitivní diagnóza zdvojeného aortálního oblouku byla stanovena při MR vyšetření hrudní aorty. Všechny klinické potíže odezněly po úspěšné kardiochirurgické operaci.

Hlavním cílem článku je seznámit pediatry s aktuálním pohledem na klinický obraz, epidemiologii, patofyziologii, diagnostiku a terapeutické přístupy k ADHD. Vycházíme z poznatků o této nemoci, jak je uvádí DSM 5, revidovaný diagnostický klasifikační systém duševních poruch, vypracovaný APA (Americká Psychiatrická Asociace). ADHD je nyní vnímána jako neurovývojová porucha, která sice začíná v dětství, ale u více než poloviny případů pokračuje do dospělého věku, kde může být zdrojem následných emočních, vztahových nebo sociálních problémů. Hyperaktivita je obvykle prvním příznakem už v časném věku, důsledky závažného deficitu pozornosti se projeví především až ve škole, i když je porucha pozornosti od počátku trvalou součástí klinického obrazu. Komorbidita komplikuje diagnostický proces. Léčba může přispět k harmonizaci osobnostního rozvoje, budování sebeúcty a lepší socializaci v dospělosti.

Anafylaxe je akutní potenciálně život ohrožující syndrom s multisystémovými projevy způsobenými rychlým uvolněním prozánětlivých mediátorů. Významnějším spouštěčem anafylaxe u dětí jsou potraviny (mléko, vajíčko, mouka, sója, arašídy, ryby a další). U nemocných postižených anafylaxí jsou přítomny symptomy kožní, respirační, kardiovaskulární a gastrointestinální. Intramuskulárně podaný adrenalin v autoinjektoru je základním léčebným opatřením. Beta-2 agonisté, antihistaminika a kortikosteroidy jsou léky druhé nebo třetí linie a mohou být účinné při léčbě kožních a respiračních příznaků. Protože po vyřešení akutního stavu se může objevit druhá fáze reakce, je třeba každého pacienta před propuštěním do domácí péče observovat. Nemocný musí být vybaven adrenalinovým autoinjektorem a následně poslán k alergologovi k dalšímu vyšetření a edukaci.

V posledních letech narůstá počet dospělých i dětí cestujících do epidemiologicky rizikových oblastí. Jedná se především o turistické pobyty, ale s dětmi cestují i rodiče dlouhodobě pracující v zahraničí nebo imigranti žijící v ČR, kteří navštěvují své příbuzné. Zdravotní obtíže mohou postihnout cestovatele v dětském i dospělém věku, avšak při cestovním poradenství je nezbytné respektovat odlišnosti výše uvedených věkových kategorií. Vybraná infekční onemocnění se mohou u dětí manifestovat odlišně nebo probíhat závažněji než u dospělých. Zároveň některé z běžně užívaných vakcín jsou u kojenců a batolat nedostatečně imunogenní nebo kontraindikovány a celá řada očkovacích látek je aplikována podle odlišného schématu. Rovněž volba antimalarik či profylakticky užívaných léků musí respektovat věk dětí. Vzhledem k narůstajícímu počtu turistů lze předpokládat, že s problematikou cestovní medicíny se budou stále častěji setkávat i praktičtí lékaři.

Syndrom třeseného dítěte („shaken baby syndrom“, SBS) byl popsán v 70. letech minulého století Caffeym. Je způsoben agresivním třesením kojence, drženého pevně za trup nebo paže, hlava přitom vykonává pohyb od prudké flexe do násilné hyperextenze. Syndrom je charakterizován triádou poškození centrálního nervového systému (CNS): 1. plášťovým subdurálním či subarachnoidálním krvácením; 2. akutní encefalopatií, otokem či difuzním axonálním poraněním mozku a 3. krvácením do sítnice. Na skeletu lze často nalézt sériové zlomeniny žeber nebo pažních kostí. Diagnostika SBS je mnohdy problematická pro možnost falešně negativní, ale vzácně i falešně pozitivní diagnózy a je dosud hojně literárně diskutována. Autoři doplňují jednu kazuistiku.

Meduloblastom a multiformní glioblastom představují zcela odlišné typy mozkových tumorů v parametrech věku pacientů a lokalizace výskytu. Sekundární glioblastom představuje nejčastější radioterapií indukovaný solidní tumor. Prognóza těchto sekundárních malignit je navzdory agresivní multimodální terapii stále velmi nepříznivá. Autorka prezentuje kazuistiku šestnáctiletého chlapce, u kterého vznikl sekundární glioblastom zadní jámy lební za 6 let po kombinované léčbě pro meduloblastom v téže lokalizaci. Uvádí klinické projevy, patologické a cytogenetické nálezy a léčebné možnosti.

V současné době jsou k dispozici dvě vakcíny proti lidskému papilomaviru (HPV). Bivalentní vakcína Cervarix a kvadrivalentní vakcína Silgard. Obě vakcíny přes to, že jsou vyrobeny stejnou rekombinantní technologií, se v řadě ukazatelů liší. Liší se v počtu a množství antigenů, v produkčním systému použitém na přípravu antigenů, v adjuvantním systému a v indikačním rozsahu. Přesto jedinečnost obou vakcín spočívá v tom, že jsou to první skutečně protinádorové vakcíny, které tak rozšířily možnosti prevence očkováním. Další unikátnost HPV vakcín spočívá ve výrazně vyšší imunitní odpovědi na vakcinaci než na přirozenou HPV infekci. Vzhledem k tomu, že nejvýznamnější úlohu v HPV protekci hrají sérové virus neutralizační protilátky, je imunogenita vakcíny, vysoká produkce IgG protilátek a délka jejich přetrvávání klíčovou pro vysokou účinnost HPV vakcinace. Objevila se první data srovnávající obě vakcíny v imunogenitě, účinnosti a bezpečnosti. Přesto zůstává řada otázek v délce protekce, ve výši protektivních titrů protilátek, potřeby booster dávky, vlivu přirozené HPV infekce na tvorbu anamnestických protilátek a úloze paměťových B buněk. Největší význam HPV vakcinace spočívá v prevenci nejčastějšího a nejzávažnějšího onemocnění spojeného s HPV infekcí – s karcinomem děložního čípku.

a výživy VFN 2Dětská klinika TN Praha Diagnostická kritéria celiakie Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) byla publikována v r. 1990. Od té doby byl identifikován autoantigen celiakie – tkáňová transglutamináza, změnilo se pojetí celiakie – z enteropatie na multiorgánové onemocnění, které souvisí s haplotypy HLA-DQ2 a HLA-DQ8, a zvýšila se výpovědní hodnota protilátkových testů.

Autoři předkládají kazuistiku šestnáctileté pacientky s anamnézou progredujícího zvracení a nemožnosti příjmu tuhé stravy. Laboratorní, zobrazovací a histologická vyšetření prokázala dětskou (self-limited) formu Ménétrierovy choroby. Výskyt Ménétrierovy choroby v dětském věku je velmi vzácný. Dětská forma má, na rozdíl od dospělé (chronické) formy, dobrou prognózu – spontánně odezní v průběhu několika týdnů. Autoři diskutují o možné etiologické příčině, patofyziologických mechanizmech a klinické symptomatologii u prezentované pacientky.

Náhlá úmrtí aktivních sportovců vzbuzují obavy starostlivých rodičů o život potomků. Objevují se v ordinaci dětského kardiologa k vyšetření kardiovaskulární soustavy a vyloučení rizika náhlého úmrtí při sportu. V článku je uvedena kazuistika závodně sportující dívky, u které bylo včas stanovenou diagnózou závažné hypertrofické kardiomyopatie zabráněno potenciální katastrofě. Autor dále probírá nejčastější příčiny úmrtí mladých sportovců a možnosti jejich skríningu.

Masturbace je u malých dětí poměrně častá, má své typické projevy s překřižováním dolních končetin, rytmickými pohyby pánve, zvukovým doprovodem a pocením. Protože nedochází k přímé manipulaci s oblastí genitálií, mohou být masturbační projevy mylně hodnoceny jako epileptické záchvaty, paroxysmální dyskineze nebo abdominální bolesti. Správné rozpoznání příznaků může dítě ušetřit náročného vyšetřování a neindikované léčby (např. antiepileptiky). Autorky uvádějí dvě kazuistiky s typickými projevy dětské masturbace.

Poruchy spánku u dětí a dorostu jsou poměrně časté, vyskytují se u 30 % dětí a dospívajících. Předpokladem úspěšné léčby je podrobná diagnostika, určení příčiny poruchy spánku a spolupráce rodiny dítěte. V léčbě poruch spánku u dětí a dorostu preferujeme nefarmakologické postupy.

Principy léčby alergické rýmy u dětí jsou podobné jako u dospělých, zvláštní zřetel by však měl být kladen na zamezení nežádoucích účinků léků při dlouhodobé medikaci. Nefarmakologická léčba alergické rýmy také zahrnuje edukaci rodiny o podstatě nemoci i o vyloučení alergenů a iritancií z prostředí. Specifická subkutánní alergenová imunoterapie nebývá obvykle doporučována dětem mladším pěti let, sublinguální imunoterapie u dětí může mít možnost zamezit pozdějšímu vývoji astmatu. Při léčbě nosními kortikosteroidy se může objevit zpomalení lineárního růstu. Existuje také možnost suprese osy hypothalamus-hypofýza-nadledvinky flutikasonem, beklometasonem nebo budesonidem. Tyto účinky by však převážně neměly být klinicky závažné. Každé dítě, které dostává lokální kortikosteroidy, má mít pravidelně sledovaný růst ve čtyřměsíčních intervalech během prvního roku léčby, později pak v intervalech půlročních.

Spektrum diagnóz vhodných pro terapii růstovým hormonem (RH) se neustále rozšiřuje. Tento trend vede k úvahám o vlivu RH podávaného často v dávkách vyšších než fyziologických na složení těla dětí dlouhodobě exponovaných terapii RH. V centru pozornosti je vyšetřování podílu viscerálního a subkutánního tuku, svalstva, parametrů kvality kostí a také vzájemných poměrů mezi těmito tkáněmi. Dosavadní práce jednoznačně prokazují, že u všech pacientů jednotlivých indikačních skupin má terapie růstovým hormonem pozitivní vliv na tělesné složení – snižuje relativní podíl tělesného tuku, zvyšuje podíl svalstva a (primárně či sekundárně) zlepšuje kvalitu kostní hmoty.

Nádory z vazoformativní tkáně (hemangiomy) jsou častým nálezem u dětí bezprostředně po porodu. Rychlá proliferace tumoru v prvních měsících po porodu je od třetího roku věku dítěte vystřídána v 70–60 % případů jeho postupnou spontánní involucí. Tato příznivá prognóza neplatí vždy a beze zbytku pro nádory hlavy a krku, u kterých je často nutné zasáhnout terapeuticky. Pro exaktní diagnostiku hemangiomů se využívá převážně neinvazivních metod (ultrasonografie, dopplerometrie, CT, MR). Kauzální terapie je přísně individuální a vyžaduje úzkou spolupráci pediatra se specialisty z dalších medicínských oborů. V kazuistické části sdělení autoři demonstrují výsledky léčby kavernózních hemangiomů v obličeji, na zádech a hrudníku u dvou párů jednovaječných dvojčat.

Článek shrnuje z praktického hlediska současnou problematiku kojeneckých kolik.

Cílem článku je seznámit lékaře s terapií idiopatických střevních zánětů u dětí s důrazem na indukční a udržovací léčbu. Moderní molekulární techniky umožnily výrobu vysoce specifických protilátek, které jsou zaměřeny proti mediátorům slizničního zánětů. Tato moderní biologická léčba je používána u pacientů s kortikorezistentními a fistulujícími onemocněními. Lékař pečující o dítě s idiopatickým střevním zánětem musí optimálně sladit medikamentózní léčbu s nutriční léčbou, psychologickou podporou a je-li to nutné s chirurgickou léčbou tak, aby pacient byl v dlouhodobé remisi onemocnění.