Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 279
Žijeme v převratném technickém a informačním století. Počítač se stává i v medicíně nezastupitelným pomocníkem. Kromě nemocničního informačního systému nachází výpočetní technika i další uplatnění. V záplavě medicínských informací rozdílné kvality ji využíváme při vyhledávání nejlepšího důkazu. Zdravotnická zařízení zřizují své webové stránky, na kterých své potenciální pacienty informují o diagnostických a léčebných možnostech. Nepochopitelnou nervozitou je provázeno připravované zveřejnění léčebných výsledků jednotlivých nemocnic. Lékař začíná využívat počítač i pro běžnou komunikaci se svým pacientem. To vše je zákonitým důsledkem technického pokroku...
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 271-274
Práce se zabývá depresivní poruchou u pediatrických a pedopsychiatrických pacientů. Hlavní pozornost je věnována klinickému obrazu s ohledem na věková specifika, nejčastějším psychiatrickým komorbiditám, diagnostice, průběhu a rizikům juvenilní deprese. V závěru jsou nastíněny základy terapie.
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 284-286
Virus varicella zoster patřící do skupiny herpetických virů je při primoinfekci vyvolavatelem planých neštovic, při jeho reaktivaci člověk onemocní pásovým oparem. Plané neštovice probíhají ve většině případů bez komplikací, i když jejich průběh je pro nemocného nepříjemný. U některých pacientů především z rizikových skupin však mohou být těžkým, i život ohrožujícím onemocněním. Pásový opar, který se vyskytuje hlavně u osob vyššího věku, může být zdrojem dlouhodobých neuralgií. V současné době existují možnosti prevence i specifické léčby zvláště pro osoby se zvýšeným rizikem.
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 291-294
Zácpa je onemocnění, jehož výskyt je u dětí častější, než dosud předpokládáme. Způsob výživy, omezená fyzická aktivita a psychosociální problémy k tomu výrazně přispívají. Defekační obtíže jsou u dětí převážně funkčního charakteru a často jsou prezentovány jen chronickými nebo recidivujícími bolestmi břicha, aniž by podstata potíží byla včas odhalena, neboť informace od rodičů jsou často velmi nepřesné až nepravdivé. Způsob života současné rodiny často nedovolí všímat si „maličkostí“ kolem frekvence stolice nebo problémů při vyprazdňování. Pokud je obstipace diagnostikována a léčena, dochází často k chybám, které vedou k recidivě obtíží....
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 295-296
Imunodeficitní pacienti s hemato-onkologickými a jinými nádorovými onemocněními mají po ukončení terapie sníženou imunitu. Deficit postihuje obzvláště imunitu vůči invazivním bakteriálním onemocněním, a proto je doporučeno v odstupu 3–6 měsíců provést očkování bakteriálními vakcínami proti pneumokokům, hemofilu b a meningokoku C. Snížena je i postvakcinační imunita, proto následně očkujeme podle zjištěných hodnot postvakcinačních protilátek neživými vakcínami proti tetanu, záškrtu, černému kašli, polio a hepatitidě B. Očkování živými vakcínami je doporučeno provést v odstupu minimálně 1–2 let po ukončení léčby, po kontrole imunitních parametrů....
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 297-300
Cieľom práce je podať aktuálne informácie o patogenéze monosymptomatickej nočnej enurézy (MNE) v zmysle princípu „troch systémov“. Podľa súčasného názoru enuréza vzniká nesúladom medzi nočnou produkciou moču, kapacitou močového mechúra spolu s neschopnosťou zobudiť sa, keď tento nesúlad nastane. Preto aj diagnostika MNE sa má zamerať na zistenie prvotnej príčiny MNE. Určenie, ktorý z „troch systémov“ (nočná produkcia moču, močový mechúr a spánok) je za MNE u daného dieťaťa najviac zodpovedný, prispeje k voľbe individualizovaného postupu liečby (desmopresín, anticholinergiká, alarm)
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 302-304
Přehled nových přídavků do kojeneckých formulí.
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 305-309
Ještě v 90. letech 20. století jsme považovali za jedinou významnou příčinu hyperglykémie u dětí a dospívajících diabetes mellitus 1. typu. I když tento typ diabetu nadále zůstává stěžejní náplní dětské diabetologie v každodenní klinické praxi, postupně se učíme rozpoznávat a správně diagnostikovat i jiné příčiny mírné hyperglykémie u dětských a adolescentních pacientů. Diferenciální diagnostika asymptomatické hyperglykémie u dětí a adolescentů zahrnuje v současné době následující skupiny onemocnění: 1. presymptomatická fáze diabetu mellitu 1. typu, 2. diabetes mellitus 2. typu, 3. genetické syndromy, jejichž součástí je diabetes mellitus (např. syndrom...
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 310-313
Nukleárně medicínská vyšetření jsou na rozdíl od ostatních zobrazovacích metod zaměřena především funkčně. Důležitým předpokladem úspěšného průběhu vyšetření dítěte je jeho přiměřená spolupráce, v některých situacích je však potřebné použít i medikamentózního zklidnění. Spektrum radionuklidových metod používaných v pediatrii odpovídá výskytu nemocí v dětském věku, nejčastěji se provádějí vyšetření nefrourologická, gastrointestinální a scintigrafie kostí, zánětů a tumorů. V posledních letech se i v České republice začala pravidelně používat u dětí s onkologickými onemocněními (především s lymfomy) vyšetření pozitronovou emisní tomografií. Radiační zátěž...
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 320-324
Autor na základě vlastních zkušeností a literárních zpráv poukazuje na možné riziko vzniku hypernatremické dehydratace u novorozenců při jejich nedostatečné saturaci tekutinami v době rozvíjející se laktace, pokud zůstane nedostatečná. Při včasné detekci je stav snadno zvládnutelný dodávkou tekutin, v opačném případě může přejít do těžké poruchy homeostázy vnitřního prostředí s četnými závažnými komplikacemi. Problémem může být rozpoznání stavu, neboť nedostatečná laktace může být skrytá, klinické příznaky dehydratace nevýrazné, vyšetřování laboratorních parametrů není u fyziologických novorozenců obvyklé a sledování hmotnosti dítěte (jako jedinému...
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 314-315
Rizikové chování dětí a mládeže představuje v dnešní době závažný společenský problém, diskutovaný na nejrůznějších jednáních zdravotníků, politiků a dalších zúčastněných institucí, včetně Světové zdravotnické organizace. Zveřejňovaná fakta o tom, že se manifestace rizikového chování posouvá čím dál více do dětského věku (stáří 12–13 let) a nabývá četnosti ať už v numerickém nebo procentuálním vyjádření, nutí odborníky k hledání co nejúčinnějšího řešení. Mimo rámec naší republiky prokazují dlouhodobé výzkumy naléhavou potřebu přípravy a dalšího vzdělávání odborníků pro péči o děti a mládež. V oblasti poskytování ošetřovatelské péče je jím především...
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 317-319
Diseminovaná forma BCG choroby je velmi vzácná, její incidence se uvádí v poměru 4,3/1 milion očkovaných kojenců. Až polovina případů se vyskytuje u dětí s vrozenou poruchou imunity. Autoři prezentují tříměsíčního kojence s rozvojem supurativní axilární lymfadenitidy a splenomegalie s kalcifikacemi po BCG očkování, která byla pozorována v průběhu neklonální lymfoproliferace a hypoplazie kostní dřeně.
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 316
Třináctiletý chlapec byl přijat na dětské oddělení spádové nemocnice pro noční epizodu zvracení s příměsí krve. Matka popisovala ve zvratcích zbytky stravy a krevní koagula. Při přijetí si stěžoval na motání a bolesti hlavy, jedenkrát zvracel, bez krve. Byl afebrilní, TF 85/min, s fyziologickým somatickým nálezem. Krvácení z dutiny ústní či nosu popíral. Ve vstupních laboratorních vyšetřeních byl Hb 107 g/l, urea 10,27 mmol/l, FW 30/50, koagulační a biochemické parametry i UZ břicha v normě. Třetí den hospitalizace se objevila meléna. Chlapec se cítil slabý, byl nápadně bledý, měl tachykardii 120/min. V kontrolním krevním obrazu došlo k poklesu Hb...
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 325-326
Pediatr. pro Praxi, 2005; 6: 329-332
Humánní herpetické viry (HHV) patří do čeledi Herpesviridae (tab. 1). Jedná se o poměrně velké DNA viry (s průměrem kolem 200 nm) s kubickou symetrií virové kapsidy. HHV jsou ubikviterní, jejich hostitelem je člověk. Přenos HHV se uskutečňuje slinami, genitálními sekrety, krví a vertikálně. Vstupní bránou může být respirační trakt, porušená kůže, sliznice genitálu, jindy mohou HHV do makroorganizmu proniknout intravenózní cestou, transplantovaným orgánem či kostní dření nebo transplacentárně. Dosud bylo objeveno a popsáno celkem 8 HHV, které se označují jako HHV1 až HHV8. HHV jsou však v praxi označovány zpravidla zkratkou odvozenou z názvu viru. Genomy...