Pediatr. praxi. 2013;14(4):215
Pediatr. praxi. 2013;14(4):221-224
Recidivující horečky u dětí mohou být pro pediatra těžkým diagnostickým „oříškem“. V posledním desetiletí se do diagnostického algoritmu začlenila i nová skupina onemocnění z řad autoinflamatorních syndromů, jejichž hlavním projevem jsou periodické horečky. Jedná se o onemocnění charakterizovaná poruchou mechanizmů vrozené imunity. Opakované epizody horečky jsou doprovázeny lokálními zánětlivými projevy. Většina syndromů periodických horeček je způsobena geneticky podmíněnou poruchou, která vyvolá nadměrnou stimulaci prozánětlivých mechanizmů. Autosomálně dominantní dědičnost charakterizuje periodické syndromy asociované s kryopyrinem...
Pediatr. praxi. 2013;14(4):225-227
Článek si klade za cíl seznámit pediatry se základními směry, kterými se dětská diabetologie v posledních letech vyvíjela. Zaměřuje se na následující oblasti: vývoj epidemiologických parametrů dětského diabetu, možnosti jeho predikce a prevence, změny v diagnostice diabetu, nová kritéria kompenzace dětského diabetu, diferenciální diagnostika diabetu a technologické novinky v diabetologii.
Pediatr. praxi. 2013;14(4):228-230
Předčasně narozené děti jsou ohroženy nedostatečnou výživou a zpomalením růstového tempa. Pro udržení dostatečného růstu a hmotnostních přírůstků i po propuštění z nemocniční péče vyžadují specifický přístup k výživě, zejména tehdy, kdy hmotnostně stagnují, resp. neprospívají. Současná doporučení týkající se dětí kojených představují fortifikaci mateřského mléka. Pokud dítě není kojeno a nutričně strádá, je vhodné podání tzv. postdischarge formule (PDF), umělého mléka, které svým složením zohledňuje vyšší energetickou potřebu, resp. vyšší potřebu bílkoviny na kg tělesné váhy nedonošených dětí. ESPGHAN doporučuje ponechat PDF do 52. týdne gestačního...
Pediatr. praxi. 2013;14(4):231-234
Článek je věnován vývojovému vyšetření novorozence, rozebírá jeho základní techniky a správný postup, upozorňuje na důležitost rozpoznání a správnou diagnostiku patologického vývoje. V tomto raném období života se nedá vývojové vyšetření oddělit od neurologického. Proto je výklad pojat komplexně a v dalším textu užíváme souhrnný pojem neurovývojové vyšetření. Článek je psán zejména s ohledem na praktické využití v ordinaci dětského lékaře.
Pediatr. praxi. 2013;14(4):235-238
Diagnostika onemocnění z gastroezofageálního refluxu u dětí se v poslední době zásadně změnila. Do popředí se dostaly především funkční metody: 24hodinová pH-metrie a multikanálová intraluminální impedance. Naopak některé dříve používané diagnostické techniky refluxního onemocnění (ultrazvukové vyšetření, rtg pasáž jícnem) jsou dnes považovány za nevhodné. Diagnostický postup je třeba volit dle příznaku, který nás k podezření na gastroezofageální refluxní onemocnění vede. Velmi účinná je terapie refluxního onemocnění způsobeného kyselými refluxními epizodami (imhibitory protonové pumpy). Na druhou stranu nemáme k dispozici vhodnou léčebnou...
Pediatr. praxi. 2013;14(4):240-241
Polycytemie u novorozenců je definována jako centrální venózní hematokrit > 65 %. Ačkoli incidence, patofyziologie a klinické projevy jsou dobře známy, management léčby zůstává kontroverzní. Nejvíce otázek se týká indikace PET (parciální exsanguinační transfuze).
Pediatr. praxi. 2013;14(4):242-243
Vývojové poruchy řeči představují skupinu řečových poruch, které vzniknou v průběhu vývoje plodu, v perinatálním nebo postnatálním období dítěte do 1. roku věku. Pokud nejsou dobře a včas diagnostikovány, mohou přetrvávat, anebo se zhoršovat v dalším období až do dospělosti. Stav verbální komunikace ovlivňuje dítěti i jeho optimální psychický vývoj, dosažené vzdělání a do budoucna i profesní volbu.
Pediatr. praxi. 2013;14(4):244-247
Malrotace je porucha fyziologické rotace tenkého a tlustého střeva. Klinicky se může, a také nejčastěji projevuje, již v novorozeneckém věku jako náhlá příhoda břišní, nebo porucha pasáže gastrointestinálním traktem v kojeneckém či předškolním věku. Starší pacienti, děti školního věku, tvoří 25 %. Pravidlem u této vrozené vývojové vady GIT je, že čím dříve se klinicky manifestuje, tím příznivější jsou výsledky peroperační i dlouhodobé výsledky pooperační. Významný rozvoj prenatální diagnostiky v současné době usnadňuje její včasné stanovení. V našem sdělení předkládáme analýzu typů malrotací, klinických příznaků a operačních technik s nebo...
Pediatr. praxi. 2013;14(4):248-251
Reakci na ztrátu blízkého člověka a průběh procesu truchlení ovlivňuje u dětí stupeň vývoje, na kterém se nacházejí. Článek se zabývá dětským vývojem chápání smrti až k vyspělému konceptu. Blíže ozřejmí fáze procesu truchlení u dětí a upozorní na rizikové chování související s jednotlivými fázemi a možnost rozvoje psychických poruch. Kazuistika ilustruje komplikované odložené truchlení adolescentní pacientky po smrti otce.
Pediatr. praxi. 2013;14(4):253-254
Claude Bernardův-Hornerův syndrom, který zahrnuje stejnostrannou miózu, pokles horního víčka a enoftalmus, je vzácnou komplikací zavedení centrálního žilního katétru. Uvádíme případ tříletého chlapce, u kterého tento syndrom vznikl po zavedení dialyzačního katétru do pravostranné v. jugularis interny.
Pediatr. praxi. 2013;14(4):255-256
Cílem kazuistiky je seznámit s problematikou růstové retardace v dětském věku u prepubertálního vrcholového sportovce. Dvanáctiletý chlapec – sportovní gymnasta, mistr ČR v kategorii žáci – byl v rámci preventivní prohlídky sportovce vyšetřen na Klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc (KTVL). Při vyšetření byla zjištěna výrazná růstová retardace, následně byla laboratorně vyloučena hormonální nebo chronická onemocnění. V závěru lékařské prohlídky bylo doporučeno dočasně přerušit intenzivní silovou aktivitu vrcholové sportovní činnosti závodního charakteru. Ze strany rodičů došlo k nerespektování...
Pediatr. praxi. 2013;14(4):257-258
Břišní poranění v dětském věku patří mezi závažná a nezřídka i život ohrožující poranění. Často jsou součástí polytraumatu a sdružených poranění, kdy poranění orgánů dutiny břišní mohou být přehlédnuta. V dětském věku významně převládají tupá poranění břicha nad otevřenými. Na uvedených kazuistikách jsou prezentovány případy, které jsou, ať už vzhledem k etiologické příčině, diagnostice či terapii a následkům, méně obvyklé.
Pediatr. praxi. 2013;14(4):267-269
Cíl: Cílem práce bylo zjistit, jak hodnotí kvalitu ošetřovatelské péče rodiče dětských pacientů hospitalizovaných v ostravských nemocnicích. Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 227 respondentů, z toho 71 rodičů z Fakultní nemocnice Ostrava, 90 z Městské nemocnice Ostrava, 66 z Vítkovické nemocnice. Šetření bylo realizováno standardizovaným hodnoticím nástrojem Pickerovy dimenze kvality, který byl modifikován pro doprovod hospitalizovaných dětských pacientů. Výsledky: Ve všech sledovaných nemocnicích posuzovali rodiče kvalitu péče převážně jako dobrou. Mezi problémové oblasti patřila hlučnost v nočních hodinách, nedostatečná čistota pokojů, toalet...
Pediatr. praxi. 2013;14(4):262-264
Nehody týkající se požití částí rostlin v domácnosti nebo ve venkovním prostředí jsou typickou problematikou dětského, především batolecího věku. Podíl konzultací na otravy rostlinami tvoří po řadu let 10 až 11 % z celkového objemu. U dětí do 15 let jsou rostliny jako příčina konzultací zastoupeny v 18 %, u starších pacientů ve 3 %. U pokojových rostlin dochází zejména k požití listů, u venkovních především plodů nebo květů. Teenageři zneužívají kvůli halucinogenním účinkům semena durmanu, méně často drobné podzimní houby lysohlávky. Houby tvoří samostatnou, nevelkou, ale velmi obávanou kapitolu dětských otrav. Pokud je připraveno a zkonzumováno...
Pediatr. praxi. 2013;14(4):265-266
Exogenní lipoidní pneumonie je neobvyklé poškození plic, které je zapříčiněné inhalací nebo vdechnutím tukových látek. Autoři prezentují vzácný případ akutní exogenní lipoidní pneumonie šestnáctiletého „polykače ohně“, který vdechl tukové látky v průběhu své světelné show. Diagnóza byla stanovena na základě anamnézy expozice olejové látky, klinických dat a radiologických nálezů.
Pediatr. praxi. 2013;14(4):260
Pediatr. praxi. 2013;14(4):261