V článku je zpracována problematika empirické perorální antibiotické terapie nejčastějších akutních komunitních bakteriální infekcí u dětí, a sice tonzilitidy, otitis media, sinusitidy, pneumonie, cystitidy, pyelonefritidy, erysipelu, flegmóny, impetiga a erythema migrans. Kromě antibiotik první volby jsou uvedeny i alternativy při výpadku antibiotik nebo při alergii. Součástí doporučení jsou také magistraliter receptury vybraných antibiotik. V článku je dále věnována pozornost klasifikaci antibiotik AWaRe, která rozděluje dostupná antibiotika do tří skupin podle rizika indukce rezistence bakterií.

Léčba orální kandidózy u novorozenců a kojenců je stále aktuálním problémem. Donedávna se toto onemocnění terapeuticky nejčastěji řešilo hlavně použitím magistraliter připravovaných léčivých přípravků do dutiny ústní obsahujících nespecificky působící antimykotika. Orální gely a suspenze obsahující specifické antimykotikum nejsou sice v ČR registrované, avšak v průběhu posledních pěti let došlo k obohacení portfolia pro individuální přípravu substancemi nystatinu a mikonazolu, které lze s úspěchem pro léčbu orální kandidózy u novorozenců, kojenců, dětí i dospělých použít. Příspěvek si klade za cíl seznámit lékaře s možnostmi léčby orální kandidózy pomocí magistraliter připravovaných léčiv a podává přehled o dostupných přípravcích. Zaměřuje se na nové substance – nystatin a mikonazol – a uvádí aktuální předpisy receptur, které je možné k léčbě orální kandidózy (soor) použít, a jež by tak mohly zcela nahradit donedávna hojně předepisované přípravky s genciánovou violetí. Prezentované receptury byly vytvořeny autory článku, kteří je prověřili i v praxi, léčivé látky pro magistraliter přípravu jsou aktuálně k dispozici k běžné preskripci a dosud jsou i plně hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Autoři uvádí kazuistiku 11letého děvčete, které přišlo pro hlubokou pyo-gangrenózní afekci v oblasti nad levou lopatkou. Nacházela se v oblasti acne comedonica. Celkový stav alterován nebyl. Diagnostická úvaha byla široká a využili jsme i možnosti histopatologického vyšetření.

Dýchací cesty jsou nepřetržitě vystavovány působení škodlivých látek a respiračním patogenům okolí. Přestože základní preventivní metodou je otužování, pobyt na čerstvém vzduchu a vyvážená strava, pacienti a rodiče dětí často dávají přednost nákupu doplňků stravy. Sdělení se věnuje nutnosti suplementace vitaminů C a D, selenu, zinku a některých rostlinných extraktů, v závěru diskutuje další možné metody prevence a terapie infekcí dýchacích cest.

Bolest hlavy je všeobecným problémem nejen v dospělé populaci, ale také v pediatrické praxi a prakticky se vyskytuje u téměř každého dítěte. Nejčastěji se setkáváme s migrénou, která je popisována jako chronické paroxysmální onemocnění benigního charakteru. Migréna se řadí mezi primární bolesti hlavy. V dětství vede často ke zhoršení kvality života. Také může způsobit zvýšený stres u rodičů a negativně ovlivnit rodinný život. Článek shrnuje epidemiologii, klasifikaci, specifika a terapeutické postupy u migrény.

Každý pediatr ročně vyšetří desítky, možná stovky dětí s gastroenteritidou. Díky zkušenosti a odebrané anamnéze dokáže často odhadnout etiologii, předvídat průběh a nastavit adekvátní léčbu. Většina dětí s touto diagnózou nevyžaduje hospitalizaci. Enteritidy ale s sebou přináší i komplikace, časté i vzácné, které lze těžko predikovat. A zdaleka to není jen riziko dehydratace.

V průběhu posledních let došlo k obohacení magistraliter přípravy o další účinné látky. Příspěvek seznamuje s individuální přípravou polotuhých přípravků určených k aplikaci na kůži či sliznice s místním účinkem pro použití v pediatrii. Představuje blíže tři látky – dexpanthenol, roztok mléčnanu sodného a mandlový olej, které tak rozšiřují možnosti magistraliter přípravy dermatologik, a dále uvádí příklady vhodných receptur využitelných v pediatrii: oleokrém s dexpanthenolem a ureou pro kojence, epitelizační mast s vitaminem E, hydrokrém s glycerolem, nosní emulgel s vitaminem E (Nasopanthil), oleomast obsahující čištěný mandlový olej, oxid zinečnatý, dimetikon a vitamin E, chladivý změkčující krém a jako lokální antimykotikum oleogel s nystatinem.

Příspěvek nabízí možnosti individuální přípravy nesterilních lékových forem k aplikaci do gastrointestinálního traktu se systémovým účinkem určených pro použití v pediatrii u pěti léčivých látek, které jsou v současnosti nově dostupné pro magistraliter přípravu v lékárnách. Jedná se o domperidon, propranolol-hydrochlorid, sotalol-hydrochlorid, promethazin-hydrochlorid a tokoferol-alfa-acetát. Dochází tak k rozšíření možností terapie uvedenými látkami a velikost dávky lze přizpůsobit individuálním požadavkům dětského pacienta. Článek podává stručné informace o jednotlivých látkách a uvádí příklady magistraliter receptur vhodných pro použití v pediatrii.

Periorální dermatitida (syn. nemoc letušek) je chronická obličejová dermatóza charakterizovaná drobnými papulami a pustulkami na zarudlé a někdy šupinaté kůži typicky postihující oblast nosolícních rýh a brady s vynecháním úzké oblasti kolem rtů. Projevy mohou být i perinazálně a laterálně od obou očí. Subjektivní symptomy zahrnují štípání a pálení, svědění je vzácné. Nejčastější příčinou u dětí je nadměrné užívání zubních past s fluorem, různých promazávadel a lokálních kortikoidů. Pro zhojení periorální dermatitidy je třeba odstranění vyvolávajících faktorů a lokální léčba. Systémová léčba je u dětí užívána zcela výjimečně. Léčba méně závažných forem je možná u dětského lékaře, pokud jsou tito dobře obeznámeni s touto diagnózou. Léčba závažných forem patří vždy do rukou dermatologa.

Prezentujeme případ kojence s variantou septooptické dysplazie (forma holoprosencefalie) s náhodně zjištěnou závažnou hypernatremií. Kazuistické sdělení poukazuje na možnost koincidence hypopituitarismu u pacientů s touto formou malformace předního mozku. Důsledkem kombinovaného primárního endokrinního deficitu u novorozenců a kojenců mohou být různé poruchy vnitřního prostředí. Závažná hypernatremie v důsledku centrálního diabetu insipidu patří mezi potenciálně fatální komplikace vyžadující velmi pozvolnou, přísně kontrolovanou korekci parametrů vnitřního prostředí. Jedině tak je možné předejít závažným neurologickým komplikacím v důsledku rychle se měnícího vnitřního prostředí.

Kyselina mravenčí byla pro svoje leptavé účinky v 10–90% koncentraci používána jako jedna z metod léčby virových bradavic. Přestože je v dnešní době tato léčba považována za metodu obsolentní (pro možnost vzniku iritační dermatitidy, rizika poleptání a nekrózy s následnou jizvou), stále se s touto praxí v dermatologických ordinacích setkáváme. Autoři referují dvě kazuistiky poleptání kojenců, jejichž společnou příčinou byla nešťastná záměna lékovek při perorálním podání léčiva. U obou pacientek došlo k významnému poleptání postihující obličej, krk, dutinu ústní, u jedné z nich i jícen. V obou případech došlo též k různě vyjádřeným systémovým účinkům koncentrované kyseliny mravenčí.

Článek rekapituluje možnosti a zásady léčby atopické dermatitidy (AD) u dětí, které vycházejí ze znalostí o etiopatogenezi
a patofyziologii AD. Základní pilíře léčby AD zůstávají stejné, některá doporučení se díky novým poznatkům mění (např. hygiena
atopické kůže, schéma používání lokálních kortikosteroidů a lokálních imunomodulátorů). Díky novým poznatkům o AD
a pestrému výběru lokálních přípravků může být péče o atopického pacienta individualizována a stále se zlepšuje. U nejtěžších
případů se zdá nejefektivnější biologická léčba, která je zatím ve fázi klinických studií.

Při předepisování lokálních dermatologických léčivých přípravků individuálně připravovaných v lékárně pro dětské pacienty je třeba pamatovat na to, že některá léčiva jsou dnes hodnocena jako problematická, či dokonce považována v pediatrii za obsoletní. Ve snaze předepsat vhodnou náhradu se pediatrům nedostává náležité odborné literatury, která by tuto problematiku řešila. Článek prezentuje vybrané, v magistraliter receptuře používané účinné látky, považované z dnešního pohledu za rizikové či kontraindikované, a nabízí možné vhodné alternativy.

Acne vulgaris je jedno z nejčastějších kožních onemocnění mladé popluace. Nezanedbatelný je také psychosociální dopad
choroby. Základem léčby je lokální terapie, vážné a rezistentní formy akné jsou indikovány k léčbě systémové. V přehledu jsou
uvedeny též možnosti korektivní dermatologie.

Specifika fyziologie a anatomie novorozenecké a dětské kůže vyžadují důslednou znalost farmakokinetiky dermatologických extern. Ideální lék by měl být rychle účinný, bezpečný, v kosmeticky přijatelné galenické formě. Článek pojednává o možnostech lokální léčby v dětském věku, upozorňuje na rizika, která ji provázejí, a nabízí bezpečné alternativy jak hromadně vyráběných preparátů, tak magistraliter přípravků.

Intranazální aplikace léků představuje především topickou léčbu. Edukace ve správné aplikační technice je velmi důležitá,
neboť zvyšuje komplianci pacientů k léčbě.

Záněty pochvy a vulvy představují nejčastější onemocnění, které přivedou dítě do ambulance lékaře, ať již pediatra či gynekologa. Protože dítě není zmenšený dospělý, tak ani děvčátko není zmenšená žena. Z tohoto důvodu mnohá onemocnění, se kterými se běžně setkáváme u dospělých žen, se u dětí nevyskytují, anebo je etiologie, diagnostika a léčba v dětském věku odlišná v porovnání se stejným onemocněním v dospělosti. Typickým příkladem je právě mykotická kolpitida, představující nejčastější zánět pochvy u dospělých, se kterou se v klidovém období nesetkáváme. V klidovém období je pochva díky minimálním hladinám ženských pohlavních hormonů prosta glykogenu, není zde nízké pH, protože v pochvě chybí ochranné mikroorganismy, a proto nejčastějšími patogeny, se kterými se v tomto období setkáváme, jsou bakterie původem z gastrointestinálního traktu a horních cest dýchacích. V období pohlavního dospívání se díky vzrůstající hladině ženských pohlavních hormonů pochva rychle kolonizuje bakteriemi, pH pochvy díky produktům mikrobionty klesá a z pochvy vytéká fyziologický fluor. V tomto období se již s kvasinkovou infekcí setkat můžeme, ale je potřeba odlišit tento typ kolpitidy od bakteriální vaginózy nebo aerobní kolpitidy.

Počet používaných léčivých přípravků (LP), které nejsou registrovány v České republice, neustále narůstá. Zvýšená potřeba používat tyto LP plyne z mnoha důvodů, zejména z výrobních a distribučních. V pediatrii se přidružuje i náročnost provedení klinických hodnocení. Proces minimalizace lékových pochybení s sebou také nese zvýšené nároky na dodržování zásad správného používání neregistrovaných LP jak ze strany pacientů a jejich blízkých, tak zdravotnických pracovníků. Cílem předkládaného článku je shrnout management použití neregistrovaných LP v rámci mimořádného dovozu, specifického léčebného programu a tzv. off-label použití a u každé z těchto kategorií ukázat několik aktuálních příkladů v dětské klinické praxi.

Psoriáza je tradičně vnímána jako primárně kožní onemocnění, které je léčeno lokálními prostředky. Ve světle nových poznatků o etiopatogenezi je psoriáza považována za multifaktoriální onemocnění s řadou komorbidit, a proto se zavedená schémata postupně mění, častěji a dříve se přistupuje k léčbě celkové. Přesto nadále lokální léčba u mírných a středně těžkých forem převažuje a u středně těžkých a těžkých forem je doplňkem fototerapie a léčby celkové. Tradiční externa, jako je dehet a cignolín, jsou nahrazována modernějšími preparáty typu derivátů vitaminu D, imunomodulátory, kombinovanými preparáty s kortikosteroidy, retinoidy.

Článek tabelární formou rekapituluje typy kašle z pohledu symptomatologie a dále podává přehled léčiv produktivního i suchého kašle. Mukoaktivní léčiva lze klasifikovat na expektorancia, mukolytika, mukokinetika a mukoregulační látky dle vlivu na složení a množství produkovaného sputa. Antitusika jsou členěna na centrálně a periferně působící. V článku jsou prezentovány klíčové farmakologické vlastnosti každé látky, resp. extraktů léčivých rostlin. V závěru článku jsou přehledně sumarizovány základní farmakoterapeutické přístupy v léčbě suchého a produktivního kašle. Kombinace antitusik a mukoaktivních látek postrádají logiku a nejsou doporučovány.

Premedikace je farmakologická příprava pacienta na anestezii (resp. operační výkon). Stejně tak jako se mění techniky a způsob podávání celkové anestezie, měla by se měnit i premedikace. Pohříchu i dnes často zůstává řada reliktů z minulosti, které ale již v dnešní době nemají opodstatnění. Vzhledem k četným nežádoucím účinkům anestezie bývaly cíle premedikace mnohočetné. Dnes již zůstal jako hlavní cíl navození anxiolýzy. Předoperační psychický stav pacienta do jisté míry determinuje řadu jevů – dysregulace oběhu (např. tachykardie), poruchy dýchání (tachypnoe), pooperační spotřeba analgetik a další. Se strachem a stresem často souvisí nauzea a zvracení. Jistě stranou nestojí ve speciálních případech ani prevence zvýšené salivace a bradykardie. Nejčastěji používanou látkou k premedikaci dětí a mladistvých je midazolam.

Péče o nejsvrchnější vrstvu kůže je klíčem k udržení stability kožního ekosystému, prevencí vzniku mnohých kožních onemocnění a hraje zásadní roli v léčbě a stabilizaci chronických dermatóz s dysfunkční kožní bariérou, z nichž nejrozšířenější je atopická dermatitida. V ČR je atopický ekzém zjišťován v anamnéze přibližně u 0,8 milionu obyvatel, přibližně 0,6 milionu lidí ve své anamnéze udává asthma bronchiale. Ačkoli je onemocnění geneticky predisponováno, je porucha bariérové funkce kůže jedním z důležitých patogenetických faktorů.

V přehledovém článku jsou popsány projevy kvasinkových infekcí u novorozenců a kojenců, jejichž nejčastější lokalizace je na sliznicích, především dutiny ústní, a na kůži v oblasti plen a kožních záhybů. Je zdůrazněna možnost prevence již během gravidity i po narození a jsou popsány možnosti léčby včetně současných názorů k podávání gentianové violeti.

Přehledový článek o problematice péče o nezralé novorozence v ordinaci PLDD je zaměřený na skupinu dětí s velmi nízkou porodní hmotností (NVNPH), které vyžadují velkou pozornost. Kromě běžné léčebné a preventivní péče vyžadují tyto děti řešení zdravotních problémů, které někdy přetrvávají z peri-neonatálního období dlouho do dětského věku. Výživa je důležitou součástí péče o novorozence s velmi nízkou porodní hmotností, protože tyto děti se rodí se zcela nedostatečnými zásobami živin, minerálů a vitaminů. NVNPH často mají specifické problémy s výživou. Nejčastěji jde o gastroezofageální reflux, poruchy trávení a vstřebávání a problémy s příjmem potravy, zejména u dětí s bronchopulmonální dysplazií. Speciální péče je realizována ve spolupráci ambulantního neonatologického centra vývojové péče s rodiči a PLDD. K úspěšnému zvládnutí poruch somatického (anémie, poruchy výživy a růstu, GER, osteopatie, BPD atd.), senzorického a psychomotorického vývoje je často nezbytné zapojit do péče další lékařské i nelékařské odborníky. Zvláštnosti vakcinace nedonošených dětí jsou uvedeny v další části článku.

Během posledních dekád narůstá incidence především systémových mykotických onemocnění. Souvisí to jak s rozvojem pandemie HIV/ AIDS, tak i s rozvojem léčby řady onemocnění s postižením imunitního systému. Proto byla v posledních letech do praxe uvedena řada nových léčiv a lékových skupin, případně byly přehodnoceny způsoby aplikace a indikace u léčiv již dříve zavedených. Rovněž na poli léčby topických mykotických onemocnění došlo k zavedení nových postupů a také jim je věnován tento článek.

Malnutrice je definována jako nepoměr mezi dodávkou energie a nutrientů a jejich aktuálními potřebami v organizmu. Podvýživa ovlivňuje všechny systémy zejména u rostoucího jedince. V tomto článku prezentujeme kazuistiku ročního chlapce s těžkou malnutricí.

Následující přehled zánětů horních cest dýchacích se zabývá vznikem a příznaky onemocnění v praxi a jejich možnou léčbou. Léčba komplikací přesahuje rámec tohoto sdělení. V přehledu je podán popis nejčastěji užívaných skupin lokálně aplikovaných léčiv v ošetření nemocných s důrazem na léčbu symptomatickou – zejména možnosti aplikace lokálních léčiv v podobě sprejů a kapek.

Článek se dotýká problémů, se kterými se setkáváme při péči o děti a dospívající v posledních stadiích nemoci, a navrhuje jejich řešení. Problémy jsou seřazeny abecedně, nikoli podle četnosti nebo důležitosti.

Autorka rekapituluje objevy poruch kožní bariéry, které vnesly nové poznatky do patogeneze atopické dermatitidy. Probírá možnosti současné diagnostiky a léčby. Pro dětské lékaře rozvádí otázky edukace, pátrání po provokačních faktorech, racionální prevence, skladbu léčiv, používání a příklady emoliencií, léčebných koupelí, obkladů, past a konečně i lokálních kortikoidů, včetně jejich bezpečnostních režimů.

Akutní zánět středního ucha – otitis media acuta (OMA) je nejčastější zánět v raném dětském věku s celoročním výskytem. Mezi příčiny OMA patří: dysfunkce Eustachovy trubice, průnik infekce, nedostatečná imunitní ochrana. Příznaky OMA: bolest ucha, zhoršení sluchu, horečka, neklid. Diagnostika se opírá o otologické vyšetření, jehož základem je otoskopie. Diferenciálně diagnosticky musíme vyloučit zánět zevního zvukovodu, obturující cerumen či cizí těleso v zevním zvukovodu. Komplikací OMA může být nekróza bubínku, akutní mastoiditida (bez/s abscesem), tromboflebitida či trombóza esovitého splavu, intrakraniální komplikace. Léčba OMA: indikována celková analgetika, provedení paracentézy, ordinace antibiotik. Antibiotika jsou indikována v případech rozvinutého zánětu, kdy nalézáme současně zánětlivé postižení dýchacích cest a vysokou horečku. Širokospektré antibiotikum je indikováno také při podezření na počínající komplikaci OMA a při recidivujících zánětech středouší. Antibiotikum musí být podáno u pacienta, u kterého OMA postihuje jediné slyšící ucho. U recidivující otitidy je nutno provést sanaci možného infekčního fokusu (nejčastěji adenotomii) a zavést tlak vyrovnávající trubičku (TVT). Intratemporální a intrakraniální komplikace jsou řešeny jako akutní onemocnění chirurgickou cestou (mastoidektomie) při neúspěchu­ parenterálně podaných antibiotik. Pro diagnostiku komplikací je rozhodující HRCT zobrazovací technika.