V ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost tvoří děti s dermatózami nejméně 20 % všech pacientů. V posledních desetiletích pozorujeme především nárůst alergických kožních projevů, atopický ekzém postihuje nejméně 5–15 % dětské populace. Atopické dermatitidě často předchází již v prvých týdnech života seboroická dermatitida. Předškolní a školní děti, vzhledem k pobytu v kolektivu a četným sportovním aktivitám, trpí často nejrůznějšími kožními infekcemi, především impetigem. Nejčastější kožní chorobou kojeneckého věku je však překvapivě plenková dermatitida. Autorka proto shrnuje klinické údaje o těchto onemocněních a rozebírá možnosti jejich moderní a bezpečné dermatologické léčby.

Autorka rekapituluje objevy poruch kožní bariéry, které vnesly nové poznatky do patogeneze atopické dermatitidy. Probírá možnosti současné diagnostiky a léčby. Pro dětské lékaře rozvádí otázky edukace, pátrání po provokačních faktorech, racionální prevence, skladbu léčiv, používání a příklady emoliencií, léčebných koupelí, obkladů, past a konečně i lokálních kortikoidů, včetně jejich bezpečnostních režimů.

Článek se zabývá možnostmi léčby atopické dermatitidy (AD). Důraz je kladen na dodržování režimových opatření a vyhledávání provokujících faktorů. V místní léčbě je zdůrazněna nezbytnost aplikace emoliencií, správného zacházení s lokálními kortikosteroidy a topickými imunomodulárory. Protože se jedná o chronické recidivující onemocnění, není léčba AD rozhodně jednoduchou a krátkodobou záležitostí­.­

Podrobný rozbor péče o pleť při acne vulgaris je kompletizován rozborem zhoršujících faktorů a přehledem terapie. V zevní terapii jsou upřednostněny hlavně indikace a nevýhody jednotlivých zevních léčiv. Celková léčba uvádí kromě indikací léčby antibiotiky přehled možností hormonální terapie u žen, zejména se zaměřením na kontraceptiva s antiandrogenními účinky, a také základní údaje o terapii izotretinoinem perorálně, včetně správného dávkování.

Článek se pokouší podat přehled o atopickém ekzému, jeho etiopatogenezi, imunologických zvláštnostech, klinickém obrazu a léčbě na podkladě studií z posledních let.

Další část toxikologického seriálu je věnována dvěma klinicky příbuzným syndromům: otrava léky s anticholinergním účinkem (anticholinergní toxický syndrom) a předávkování léky vyvolávajícími serotoninový exces na receptorech CNS (serotoninový syndrom).

Zácpa je onemocnění, jehož výskyt je u dětí častější, než dosud předpokládáme. Způsob výživy, omezená fyzická aktivita a psychosociální problémy k tomu výrazně přispívají. Defekační obtíže jsou u dětí převážně funkčního charakteru a často jsou prezentovány jen chronickými nebo recidivujícími bolestmi břicha, aniž by podstata potíží byla včas odhalena, neboť informace od rodičů jsou často velmi nepřesné až nepravdivé. Způsob života současné rodiny často nedovolí všímat si „maličkostí“ kolem frekvence stolice nebo problémů při vyprazdňování. Pokud je obstipace diagnostikována a léčena, dochází často k chybám, které vedou k recidivě obtíží. Bez náležitého poučení dítěte i rodiny a bez dostatečně dlouhé komplexní terapie zahrnující kromě medikamentózní terapie také režimová opatření (změna režimu dne, zvýšení fyzické aktivity, zabránění potlačování defekačního reflexu), úpravu diety a řešení psychosociálních problémů nelze očekávat trvalý léčebný efekt.

Klinické varianty acne vulgaris a podrobná diferenciální diagnóza je kompletizována přehledem zevní i vnitřní léčby akné. V zevní léčbě je kromě správné indikace věnována pozornost i vhodným kombinacím jednotlivých extern. V celkové léčbě jsou podrobně rozebrány možnosti antiandrogenní terapie a vhodných kombinací hormonálních kontraceptivních preparátů u žen. Zdůrazněny jsou indikace, správné dávkování a délka kúry izotretinoinem. Práce uvádí i méně obvyklé možnosti celkové terapie akné a přehled metod korektivní dermatologie.