Pediatr. praxi. 2009;10(5):294-298
Kraniocerebrální poranění (KCP) v dětském věku jsou z dlouhodobého pohledu pro společnost závažnější než poranění dospělých. U závažného
ložiskového nebo difuzního poranění mozku v dětském věku lze předpokládat negativní ovlivnění dalšího vývoje a poškození
jak fyzického růstu, tak psychických a mentálních schopností. Hlavními faktory ovlivňujícími průběh těchto poranění u dětí jsou relativní
nezralost CNS a odlišné fyzikální charakteristiky lbi. V novorozeneckém a kojeneckém věku se vyskytují specifická kraniotraumata, jako
impresivní fraktury typu pingpongového míčku, rostoucí fraktury kalvy, traumatické diastázy lebečního švu nebo kefalhematomy. Léčba
dětských pacientů s kraniocerebrálním poraněním vyžaduje týmovou spolupráci několika medicínských oborů, aby byla zajištěna
adekvátní a úspěšná léčba s cílem navrátit děti s KCP do plnohodnotného života.
Craniocerebral trauma in childhood is socially much more compelling than in adults. Negative affection of future development, psychic
and mental disabilities should be assumed in case of severe focal or difuse cerebral injury in childhood. Relative brain immaturity and
specific skull physical parameters are the basic factors which influence the course of such a trauma in pediatric patients. Age specific
kinds of craniotrauma occur in newborns and infants, as are ping pong fracture, growing fracture, traumatic cerebral suture diastasis or
cephalhaematoma. Proper treatment of pediatric patients suffering from craniocerebral trauma demands different medical specialist
cooperation to achieve full recovery and successful future development.
Zveřejněno: 1. prosinec 2009 Zobrazit citaci