Pediatr. praxi. 2016;17(1):3
Pediatr. praxi. 2016;17(1):7-12 | DOI: 10.36290/ped.2016.002
Článek rozebírá rizikové faktory vzniku a exacerbací astmatu v dětství, zmiňuje jak rizika genetická, tak faktory vnějšího prostředí. Biogenní – alergeny živočišné, rostlinné, plísně, bakteriální a virové infekce i antropogenní – polutanty, klimatické změny, změny v životním stylu včetně kouření a stravování. Zvažují se možnosti prevence jednotlivých rizik jak primární, tak sekundární a terciární. Praktičtí lékaři i specialisté alergologové a pneumologové by se měli snažit o maximální možnou prevenci astmatu alergického i nealergického.
Pediatr. praxi. 2016;17(1):13-15 | DOI: 10.36290/ped.2016.003
odpor je velmi starý a počal již s vakcinací proti černým neštovicím. Nová vlna antivakcinačního hnutí byla v posledních letech importována internetem. Cui bono? Profesionální antivakcionisté, kteří obratně manipulují s polopravdami jsou většinou lékaři, kteří mají komerční zájem na alternativních metodách, jež nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami, jako jsou homeopatie, autopatie, detoxikace apod. K očkování je důležité přesvědčovat rodiče klidně a bez konfrontace. S antivakcionisty musí diskutovat vedoucí odborníci pomocí nezvratitelných faktů.
Pediatr. praxi. 2016;17(1):16-21 | DOI: 10.36290/ped.2016.004
Hlavním cílem článku je seznámit pediatry s aktuálním pohledem na klinický obraz, epidemiologii, patofyziologii, diagnostiku a terapeutické přístupy k ADHD. Vycházíme z poznatků o této nemoci, jak je uvádí DSM 5, revidovaný diagnostický klasifikační systém duševních poruch, vypracovaný APA (Americká Psychiatrická Asociace). ADHD je nyní vnímána jako neurovývojová porucha, která sice začíná v dětství, ale u více než poloviny případů pokračuje do dospělého věku, kde může být zdrojem následných emočních, vztahových nebo sociálních problémů. Hyperaktivita je obvykle prvním příznakem už v časném věku, důsledky závažného deficitu pozornosti se...
Pediatr. praxi. 2016;17(1):22-25
Alergická kontaktní dermatitida (ACD) je zánětlivé kožní onemocnění (opožděný typ hypersenzitivní reakce, zprostředkovaný hapten-specifickými T buňkami). Látky, které jsou příčinou ACD, se označují jako hapteny. Hapteny aktivují nespecifickou i specifickou imunitu a tím vzniká kožní zánět. V poslední době v dětské populaci narůstá výskyt ACD. Kožními projevy ACD jsou svědivá ekzematózní ložiska v místech kontaktu s alergenem. Nejdůležitější pro správnou diagnózu jsou epikutánní testy. Testované látky mohou mít u dětí i dospělých stejnou koncentraci. Nejčastějšími uváděnými alergeny v dětském věku jsou nikl a další kovy, lokální léčiva, parfemace,...
Pediatr. praxi. 2016;17(1):27-31 | DOI: 10.36290/ped.2016.006
Mateřské mléko bylo považováno za sterilní. Avšak nedávné studie ukázaly, že obsahuje velké množství bakterií, z nichž některé by mohly sloužit jako první probiotikum pro novorozence. K dispozici jsou dvě hypotézy, jak se bakterie dostávají do prsní žlázy: kontaminace a/nebo aktivní migrace. Lepší pochopení, jak vzniká mikrobiota mateřského mléka a zda má nějakou potenciální úlohu, by mělo být předmětem budoucího zkoumání.
Pediatr. praxi. 2016;17(1):32-36 | DOI: 10.36290/ped.2016.007
V definici a diagnostice akutního renálního selhání došlo v posledních 10 letech k významným změnám. Akutní selhání ledvin u dětí nahradil termín akutní poškození ledvin (APL). Je uvedena epidemiologie, diagnostická kritéria, patofyziologe a léčba APL.
Pediatr. praxi. 2016;17(1):37-44 | DOI: 10.36290/ped.2016.008
Záněty horních cest dýchacích jsou prakticky nejčastějším onemocněním v dětském věku. Onemocnění se mohou lišit svým průběhem a frekvencí výskytu oproti dospělým pacientům. Je to dáno anatomickými poměry u dětí a postupným vyzráváním imunitního systému. Spolupráce rodičů s lékařem se výrazně podílí na příznivém průběhu onemocnění. Proto je vhodná přiměřená edukace rodiče, dialog a případná kooperace s dalšími specialisty. Zvláště u nejmenších dětí jsme v možnostech využití medikace výrazně omezeni.
Pediatr. praxi. 2016;17(1):52-55 | DOI: 10.36290/ped.2016.011
Deficit ornitintranskarbamoylázy (OTCD) je nejčastější dedičná porucha močovinového cyklu. Tato dědičná metabolická porucha (DMP) má gonozomálně recesivní typ dědičnosti a vzniká důsledkem nefunkčního enzymu ornitintranskarbamoylázy, která katalyzuje přeměnu ornitinu a karbamoylfosfátu na citrulin. Hromadící se toxický amoniak a další metabolity jsou hlavní příčinou klinické manifestace onemocnění, které se může projevit od novorozeneckého po dospělý věk. Autoři předkládají kazuistiku třináctiměsíčního chlapce hospitalizovaného pro apatii, celkovou hypotonii a hyperamonémii. Následná metabolická vyšetření prokázala deficit ornitintranskarbamoylázy,...
Pediatr. praxi. 2016;17(1):56-58 | DOI: 10.36290/ped.2016.012
Streptococcus pneumoniae patří mezi významné lidské patogeny. Kromě běžných komunitních infekcí, jako jsou katary horních cest dýchacích, otitidy nebo sinusitidy, způsobuje invazivní, potenciálně život ohrožující infekce. Mezi tato invazivní onemocnění je řazena i pneumokoková artritida. V kazuistice je popsán relativně vzácný případ kojence s pneumokokovou koxitidou. Diskuze je zaměřena na stručný přehled problematiky, na klinické projevy, diagnostické možnosti a léčbu bakteriální artritidy u dětí a dále na možnosti prevence pneumokokových invazivních onemocnění.
Pediatr. praxi. 2016;17(1):59-62 | DOI: 10.36290/ped.2016.013
Článek předkládá adaptovaný klinický doporučený postup (KDP) v zavádění a ověřování gastrické sondy u novorozenců a kojenců, který vznikal stejným způsobem (podle ADAPTE protokolu) jako KDP v péči o kůži novorozenců, publikovaný v Pediatrii pro praxi (6/2014 a 4/2015). Účelem současného KDP je poskytnout sestrám a porodním asistentkám praktické informace, týkající se zavádění a ověřování gastrické sondy, jako prevence pochybení, které může být v novorozeneckém a kojeneckém věku fatální. Doporučení proto nejprve zmiňuje řadu komplikací, kterým se lze úspěšně vyhnout, dodrží-li sestry a porodní asistentky zmíněné postupy. Jedná se především...
Pediatr. praxi. 2016;17(1):48-50 | DOI: 10.36290/ped.2016.010
I když hypofyzární adenomy jsou nejčastější příčinou selární expanze, vyskytují se v této oblasti i další nádorové, infekční, zánětlivé, vývojové a cévní etiologie, o kterých radiolog musí uvažovat. Intrakraniální lipomy jsou vývojové anomálie, které vznikají v důsledku abnormální diferenciace embryonálních mozkových blan. Popisujeme a ilustrujeme kazuistiku 7letého chlapce se supraselárním lipomem, který byl v průběhu respirační infekce asociován s výskytem teploty provokovaného konvulzivního stavu. Intrakraniální lipom byl prokázán pomocí vyšetření magnetickou rezonancí.
Pediatr. praxi. 2016;17(1):46-47 | DOI: 10.36290/ped.2016.009