Pediatrie pro praxi, 2002, číslo 1

Pediatr. pro Praxi, 2002; 1:

Hyperkinetické poruchy

doc. MUDr. Eva Malá CSc

Psychiatrická ambulance, Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Klíčová slova: hyperkinetické poruchy, diagnostická kritéria, komorbidní poruchy, zobrazovací techniky, terapie.

ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) je diagnostická jednotka, objevující se ve všech věkových kategoriích - od dětství do dospělosti, kde je spojena se sociální maladaptací a kriminalitou.

Neurovývojové opoždění vytváří zátěžové životní události vedoucí k vulnerabilitě jedince - čili minimální organické poškození a kumulace zevních stresů vede k maladaptivnímu chování s vysokou psychiatrickou komorbiditou. U hyperkinetických poruch jde z behaviorálního hlediska o poruchu exekutivních (sebe-regulujících) funkcí. Zobrazovací techniky vykazují poruchu regulace kortiko-striato-thalamo-kortikálního okruhu za přítomnosti téměř nulové pravolevé asymetrie. Úspěšná (ve školním věku) je terapie stimulancii, zvláště je-li kombinována s kognitivně behaviorální terapií.

Hyperkinetic disorders

ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) is a diagnostic unit appearing in all age categories - from childhood to adult age where it typically combines with social maladaptation and crime.

Late neural development, due to stressful life situations resulting in a vulnerability of the individual, i.e. minimal organic harm and accumulation of external stressors leads to maladaptive behaviour with a high psychiatric comorbidity. In hyperkinetic patients it is from the behavioral point of view classified as a disorder of executive (self-regulatory) functions. The imaging techniques reveal a defected regulation of cortico-striato-thalamo-cortical circuit with almost zero right-left asymmetry. In school age a successful therapy combines psychostimulants and a cognitive-behavioural therapy.

Plná verze článku