Pediatrie pro praxi, 2004, číslo 4

Pediatr. pro Praxi, 2004; 4:

Chlamydia trachomatis: Aktuální pohled, možnosti a limity přímé diagnostiky

MUDr. Miroslav Förstl¹, MUDr. Vlasta Štěpánová¹, MUDr. Josef Mlynář CSc¹, MUDr. Miroslav Špliňo^3,1, MUDr. David Neumann², PharmDr. Lenka Plíšková¹, MUDr. Miroslav Fajfr³

¹Ústav klinické mikrobiologie FN a LF UK Hradec Králové

²Oddělení dětské chirurgie a traumatologie FN a LF UK Hradec Králové

³Vojenská lékařská akademie JEP, Hradec Králové

Chlamydiové infekce dnes patří k často diskutovaným tématům, proto jsme se rozhodli do úvodu původní práce zařadit také stručné shrnutí celé problematiky. Uvádíme aktuální rozdělení, přehled klinických projevů, terapie i diagnostiky. Ve vlastní práci pak předkládáme výsledky retrospektivní studie zabývající se přímou diagnostikou Chlamydia trachomatis pomocí imunofluorescenční metody v letech 1997-2003 ve východočeském regionu České republiky. V souboru 6 126 vzorků od pacientů s podezřením na chlamydiovou infekci jsme zjistili celkovou pozitivitu 14,4 %, z toho v materiálech z urogenitálního systému žen 14,1 % a u mužů 15,2 %, ve stěrech ze spojivek 14,1 % a v materiálech z dolních cest dýchacích 3,7 %. U posledně jmenovaného materiálu je však stanovení antigenu obtížné a v praxi je nutné preferovat detekci genomu Ch. trachomatis pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR). Obě metody byly porovnány i přes to, že použité vzorky nebyly v naprosté většině případů shodné. Materiály zpracované metodou PCR vykazují odlišné výsledky - pozitivita rodu Chlamydia všech vzorků byla 5,5 %, stěrů ze spojivek dokonce jen 1,7 %, ale naopak pozitivita materiálů z dolních cest dýchacích 11,8 %.

Plná verze článku