Úvodem bych rád vyslovil dík paní doktorce Weberové za její článek. Podává velmi srozumitelnou a přehlednou formou informace, které, jak věřím, jsou nebo by měly být pro každého praktického lékaře pro děti a dorost samozřejmostí. Měl jsem mnoho let možnost pravidelně vykonávat služby na dětském oddělení a dobře vím, jak zkreslený může být pohled nemocničního lékaře na problematiku práce PLDD. Velmi oceňuji, že určité projevy pocitu nadřazenosti, které často vnímáme z klinických pracovišť i z nemocnic, z článku necítím. Přesto bych se rád pozastavil u dvou problémů.

Pověra o -slabém mléku- je jedním z nejhlouběji zakořeněných bludů, s jakým se setkávám průběžně celých 18 let své práce. Nemohu samozřejmě mluvit za všechny kolegy, ale tvrdit, že -tato informace zaznívá denně v mnoha ordinacích PLDD--, zdá se mi poněkud nekorektní. Mívám někdy intenzivní pocit, že jediným cílem všech babiček, tetiček, sousedek a kamarádek je mladou maminku co nejvíce vyděsit, vystrašit, ba přímo psychicky zdeptat množstvím -zaručených- informací. Pověra o slabém mléku patří mezi ty nejúčinnější a - bohužel - šíří se, stejně jako svrab, pouhým kontaktem s dotyčnou -dobře informovanou- osobou. Neznám jediného pediatra, který by netrpěl floridní intolerancí slabého mateřského mléka. Mohu paní doktorku ujistit, že boj s tímto větrným mlýnem je naším denním chlebem.

Odstaveček o kontrolním kojení začíná strohým tvrzením, že -kontrolní kojení je nesmyslné-. Tak, jak je dále v článku vykresleno, skutečně nesmyslné je a neodpustím si malé přátelské rýpnutí: Nepřipomíná výše popsaný způsob kojení běžnou praxi na mnohých novorozeneckých či kojeneckých odděleních, která, bohužel, nejsou vždy tak docela -Baby friendly-? Doporučení, že -je vhodné sledovat vypité dávky během celých 24 hodin nejlépe několik dní po sobě- , je z tohoto pohledu stejně nesmyslné a v praxi běžně neproveditelné, pokud rodina nemá doma kojeneckou váhu. Chce-li lékař kontrolní kojení provádět (a musím přiznat, že k tomuto kroku se čas od času odhodlám), musí k tomu vytvořit vhodné podmínky. Ani pak však výsledek nelze přeceňovat a je nutno jej považovat pouze za orientační.

Závěrem bych rád ocenil poznámku na konci článku o tom, že je chybou nutit matku ke kojení. Byl jsem svědkem velmi nevybíravého nátlaku ze strany zdravotníka, hraničícího až s citovým vydíráním. Věřím, že podobných extrému není u nás mnoho.

Mé drobné výtky nemění nic na tom, že uvedený článek považuji za kvalitní, zdařile zpracovaný a velmi potřebný. Těším se na jeho druhou část.